SLOKA 10
devasya māyayā spṛṣṭā
ye cānyad asad-āśritāḥ
bhrāmyate dhīr na tad-vākyair
ātmany uptātmano harau
devasya—Osobnosti Božství; māyayā—vlivem vnější energie; spṛṣṭāḥ—nakaženi; ye—ti všichni; ca—a; anyat—jiní; asat—iluzorní; āśritāḥ — vzati k; bhrāmyate—zmást; dhīḥ—inteligenci; na—ne; tat—jejich; vākyaiḥ—těmi slovy; ātmani—v Nejvyšším Já; upta-ātmanaḥ—odevzdané duše; harau—Pánovi.
Slova lidí zmatených iluzorní energií Pána nemohou za žádných okolností vychýlit inteligenci zcela odevzdaných duší.
Pán Śrī Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství podle všech svědectví Ved. Přijímají Ho tak všichni ācāryové včetně Śrīpādy Śaṅkarācāryi. Když však byl přítomný na Zemi, různé třídy lidí Ho přijímaly různými způsoby, a jejich názory na Pána se proto také lišily. Lidé, kteří věřili zjeveným písmům, obecně přijímali Pána takového, jaký je, a upadli do hlubokého zármutku, když Pán tento svět opustil. V prvním zpěvu jsme již hovořili o nářku Arjuny a Yudhiṣṭhira, kteří se s odchodem Pána Kṛṣṇy nemohli vyrovnat do konce svých životů.
Yaduovci si byli vědomi Pána pouze částečně, ale jsou také slavní, jelikož měli příležitost sdružovat se s Pánem, který jednal jako hlava jejich rodiny, a také Mu poskytovali důvěrnou službu. Yaduovci a další oddaní Pána se liší od těch, kteří Ho mylně pokládají za obyčejnou lidskou osobnost. Tito lidé jsou zmateni iluzorní energií a mají ďábelskou povahu, neboť Nejvyššímu Pánu závidí. Iluzorní energie na ně působí velice silně, neboť přes své velké světské vzdělání postrádají víru a jsou nakaženi ateistickou mentalitou. Stále se všemožně snaží prokázat, že Pán Kṛṣṇa byl obyčejný člověk, který byl zabit lovcem za Své mnohé bezbožné činy, kterých se dopustil, když chystal smrt synům Dhṛtarāṣṭry a Jarāsandhy, démonských králů na Zemi. Tito lidé nevěří slovům Bhagavad-gīty, že na Pána nepůsobí reakce za Jeho činnosti: na māṁ karmāṇi limpanti. Podle názoru ateistů byla rodina Pána Kṛṣṇy, dynastie Yaduovců, zničena kletbou brāhmaṇů za hříchy Kṛṣṇy, když zabil syny Dhṛtarāṣṭry atd. Žádné z těchto pomluv se však nedotknou srdcí oddaných Pána, kteří dokonale znají skutečnost. Jejich inteligence není nikdy zneklidněná co se týče Pánova postavení. Zato lidé, které znepokojují slova asurů, se také nachází v beznadějné situaci. To chtěl Uddhava vyjádřit v tomto verši.