SLOKA 9
iṅgita-jñāḥ puru-prauḍhā
ekārāmāś ca sātvatāḥ
sātvatām ṛṣabhaṁ sarve
bhūtāvāsam amaṁsata
iṅgita-jñāḥ—zběhlí ve studiu psychiky; puru-prauḍhāḥ—velice zkušení; eka—jeden; ārāmāḥ—zábava; ca—také; sātvatāḥ—oddaní nebo vlastní lidé; sātvatām ṛṣabham—hlava rodiny; sarve—všichni; bhūta-āvāsam — všepronikající; amaṁsata—dokázali myslet.
Všichni Yaduovci byli zkušení oddaní, vzdělaní a zběhlí ve studiu psychiky. Navíc Pána stále doprovázeli při Jeho různých zábavách, a přesto o Něm věděli pouze to, že je jediný Nejvyšší, který sídlí všude.
Ve Vedách je řečeno, že Nejvyššího Pána neboli Paramātmu nelze pochopit pouhou učeností nebo mentální spekulací: nāyam ātmā pravacanena labhyo na medhayā na bahunā śrutena (Kaṭha Upaniṣad 1.2.23). Může Ho znát jedině ten, kdo má Jeho milost. Všichni Yaduovci byli výjimečně vzdělaní a zkušení, ale přestože o Pánu věděli, že žije v srdci každého, nechápali, že je původní Osobnost Božství. Tento nedostatek poznání nebyl způsoben jejich nedostatečnou učeností; jen neměli natolik příznivý osud. Obyvatelé Vṛndāvanu však Pána neznali ani jako Paramātmu, neboť to byli Jeho čistí oddaní, kteří na Něho dokázali myslet pouze jako na objekt své lásky. Nevěděli, že je Osobností Božství. Yaduovci neboli obyvatelé Dvāraky znali Pána Kṛṣṇu jako Vāsudeva neboli všudypřítomnou Nadduši, ale nikoliv jako Nejvyššího Pána. Jako znalci Ved si ověřovali védské hymny: eko devaḥ<|>... sarva-bhūtādhivāsaḥ<|>... antaryāmī<|>... a vṛṣṇīnāṁ para-devatā<|>... Yaduovci tedy přijímali Pána Kṛṣṇu jen jako Nadduši, která inkarnovala v jejich rodině.