SLOKA 13
yad dharma-sūnor bata rājasūye
nirīkṣya dṛk-svastyayanaṁ tri-lokaḥ
kārtsnyena cādyeha gataṁ vidhātur
arvāk-sṛtau kauśalam ity amanyata
yat—podoba, která; dharma-sūnoḥ—Mahārāje Yudhiṣṭhira; bata—jistě; rājasūye—na místě oběti rājasūya; nirīkṣya—pozorováním; dṛk — pohled; svastyayanam—potěšující; tri-lokaḥ—tři světy; kārtsnyena—celkově; ca—takto; adya—dnes; iha—ve vesmíru; gatam—překonal; vidhātuḥ—stvořitele (Brahmy); arvāk—současné lidstvo; sṛtau—v hmotném světě; kauśalam—zručnost; iti—takto; amanyata—uvažovali.
Všichni polobozi z vyšších, nižších a středních planetárních systémů ve vesmíru se shromáždili u oltáře oběti rājasūya, kterou vykonával Mahārāja Yudhiṣṭhira. Když viděli nádherné tělesné rysy Pána Kṛṣṇy, všichni Pána považovali za vrcholný výtvor stvořitele lidských bytostí, Brahmy.
Když byl Pán Kṛṣṇa přítomný v tomto světě, Jeho tělesným rysům se nic nevyrovnalo. Nejkrásnější předmět hmotného světa se dá přirovnat k modrému lotosovému květu nebo úplňku, ale krása tělesných rysů Pána Kṛṣṇy překonala i lotosový květ a měsíc. Potvrdili to polobozi, nejkrásnější živí tvorové ve vesmíru. Polobozi si mysleli, že Pán Kṛṣṇa byl stvořen Pánem Brahmou stejně jako oni, ale ve skutečnosti byl Brahmā stvořen Pánem Kṛṣṇou. Nebylo v Brahmově moci stvořit transcendentální krásu Nejvyššího Pána. Kṛṣṇu nikdo nestvořil, protože On je stvořitelem všech. Pán říká v Bhagavad-gītě (10.8): ahaṁ sarvasya prabhavo mattaḥ sarvaṁ pravartate.