SLOKA 15
sva-śānta-rūpeṣv itaraiḥ sva-rūpair
abhyardyamāneṣv anukampitātmā
parāvareśo mahad-aṁśa-yukto
hy ajo ’pi jāto bhagavān yathāgniḥ
sva-śānta-rūpeṣu—k mírumilovným oddaným Pána; itaraiḥ—jiní, neoddaní; sva-rūpaiḥ—podle kvalit přírody; abhyardyamāneṣu—sužovaným; anukampita-ātmā—dokonale soucitný Pán; para-avara—duchovní a hmotné; īśaḥ—vládce; mahat-aṁśa-yuktaḥ—doprovázen mahat-tattvou, Svojí úplnou částí; hi—jistě; ajaḥ—nezrozený; api—ačkoliv; jātaḥ—je zrozen; bhagavān—Osobnost Božství; yathā—jako; agniḥ—oheň.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, dokonale soucitný vládce duchovního i hmotného stvoření, je nezrozený, ale rodí se jako oheň, doprovázen mahat-tattvou, když vzniká napětí mezi Jeho mírumilovnými oddanými a osobami ovládanými kvalitami hmotné přírody.
Oddaní Pána jsou přirozeně mírumilovní, protože nemají žádné hmotné tužby. Osvobozená duše po ničem netouží, a proto ani nenaříká. Ten, kdo chce něco vlastnit, naříká nad ztrátou svého majetku. Oddaní netouží po hmotném vlastnictví ani po duchovním osvobození. Transcendentální láskyplnou službu Pánu berou jako svoji povinnost a je jim jedno, kde jsou a co mají dělat. Karmī, jñānī, yogī — dychtí po nějakém hmotném nebo duchovním vlastnictví. Karmī touží po hmotném vlastnictví, jñānī a yogīni touží po duchovním vlastnictví, ale oddaní netouží po ničem hmotném ani duchovním. Chtějí pouze sloužit Pánu podle Jeho přání — v hmotném či duchovním světě — a Pán těmto oddaným vždy projevuje zvláštní soucit.
Karmī, jñānī a yogīni mají každý svoji mentalitu danou příslušnými kvalitami přírody, a proto jsou označeni slovem itara neboli neoddaní. Tito itarové, dokonce i včetně yogīnů, někdy zneklidňují oddané Pána. Durvāsā Muni, velký yogī, pronásledoval Mahārāje Ambarīṣe, protože král byl velký oddaný Pána. A velký karmī a jñānī Hiraṇyakaśipu dokonce týral svého vlastního syna-vaiṣṇavu, Prahlāda Mahārāje. Existuje mnoho případů, kdy itarové znepokojovali mírumilovné oddané Pána. Když vzniká takové napětí, Pán ke svým oddaným cítí velký soucit a Osobně přichází, doprovázen Svými úplnými částmi, které ovládají mahat-tattvu.
Pán je přítomen všude, v hmotném i duchovním světě, a zjevuje se kvůli Svým oddaným, když dojde ke třenicím mezi nimi a neoddanými. Všeprostupující Pán se zjevuje kvůli třenicím oddaných a neoddaných, stejně jako třením hmoty pokaždé vzniká elektřina. Když Pán Kṛṣṇa přichází s určitým posláním, doprovázejí Ho všechny Jeho úplné části. Když se zjevil jako syn Vasudeva, vyskytovaly se různé názory na Jeho zjevení. Někteří říkali: “Je to Nejvyšší Osobnost Božství.” Jiní tvrdili: “Je inkarnací Nārāyaṇa.” A další prohlašovali: “Je inkarnací Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua.” Ve skutečnosti je ale původní Nejvyšší Osobností Božství — kṛṣṇas tu bhagavān svayam — a Nārāyaṇa, puruṣové a všechny ostatní inkarnace Ho doprovázejí, aby sehráli různé úlohy v Jeho zábavách. Mahad-aṁśa-yuktaḥ naznačuje, že Ho doprovázejí puruṣové, kteří tvoří mahat-tattvu. To je potvrzeno ve védských hymnech: mahāntaṁ vibhum ātmānam.
Pán Kṛṣṇa se zjevil jako elektřina, jakmile vzniklo tření mezi Kaṁsou, Vasudevem a Ugrasenou. Vasudeva a Ugrasena byli Pánovi oddaní a Kaṁsa, představitel karmīch a jñānīch, byl neoddaný. Kṛṣṇa, takový, jaký je, bývá přirovnán ke slunci. Nejprve se zjevil z oceánu lůna Devakī a potom postupně uspokojil všechny obyvatele mathurské oblasti, stejně jako slunce ráno probouzí lotosový květ. Poté, co vystoupil k vrcholu Své dráhy ve Dvārace, zapadl jako slunce a ponechal vše v temnotě, jak popsal Uddhava.