SLOKA 12

Zde je jasně popsána příčina hmotného stvoření. První příčinou je daiva neboli osud podmíněné duše. Hmotné stvoření vzniká pro podmíněnou duši, která si chtěla hrát na pána, aby získala smyslový požitek. Nikdo nezjistí prvopočátek touhy podmíněné duše panovat hmotné přírodě, ale ve védské literatuře neustále nacházíme, že hmotné stvoření je určené pro smyslový požitek podmíněné duše. Jeden pěkný verš říká, že podstatou smyslového požitku podmíněné duše je, že jakmile duše zapomíná na svoji prvořadou povinnost — sloužit Pánu, vytváří atmosféru smyslového požitku, která se nazývá māyā. To je příčina hmotného stvoření.

Dále je zde použito slovo durvitarkyeṇa. Nikdo nemůže dokázat, kdy a jak podmíněná duše zatoužila po smyslovém požitku, ale tato příčina existuje. Hmotná příroda představuje atmosféru vhodnou právě pro smyslový požitek podmíněné duše a byla stvořena Osobností Božství. Je zde uvedeno, že hmotná příroda neboli prakṛti je na počátku stvoření vybuzena Osobností Božství, Viṣṇuem. Védská literatura se zmiňuje o třech Viṣṇuech. Jedním je Mahā-Viṣṇu, druhým je Garbhodakaśāyī Viṣṇu a třetím Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu. První zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu hovoří o těchto třech Viṣṇuech a rovněž zde je potvrzeno, že Viṣṇu je příčinou stvoření. Z Bhagavad-gīty se také dozvídáme, že prakṛti začíná jednat a stále jedná pod Kṛṣṇovým neboli Viṣṇuovým dohledem, ale Nejvyšší Osobnost Božství se přitom nemění. Neměli bychom se mylně domnívat, že když stvoření vzniklo z Nejvyšší Osobnosti Božství, znamená to, že se Pán přeměnil v tento hmotný vesmírný projev. Pán stále zůstává ve Své osobní podobě, ale vesmírný projev vzniká působením Jeho nepochopitelné energie. Činnost této energie je velice obtížné pochopit, ale z védské literatury víme, že si podmíněná duše vytváří svůj vlastní osud a dostává příslušné tělo podle zákonů přírody pod dohledem Nejvyššího Pána, který ji neustále doprovází jako Paramātmā.