SLOKA 16
tasya nābher abhūt padmaṁ
sahasrārkoru-dīdhiti
sarva-jīvanikāyauko
yatra svayam abhūt svarāṭ
tasya—Pána; nābheḥ—z pupku; abhūt—vyrostl; padmam—lotos; sahasra-arka—tisíc sluncí; uru—více; dīdhiti—nádherně zářící; sarva — všech; jīva-nikāya—bydliště podmíněných duší; okaḥ—místo; yatra — kde; svayam—sám; abhūt—vzešel; sva-rāṭ—všemocný (Pán Brahmā).
Z pupku Osobnosti Božství Garbhodakaśāyī Viṣṇua vyrostl lotosový květ, který zářil jako tisíc oslnivých sluncí. Tento lotosový květ je schránkou všech podmíněných duší a první živou bytostí, která z něho vzešla, byl všemocný Brahmā.
Tento verš udává, že podmíněné duše, které od zničení minulého stvoření spočívaly v těle Osobnosti Božství, se objevily v souhrnné podobě lotosového květu. Tato podoba se nazývá hiraṇyagarbha. První živou bytostí, která z ní vzešla, byl Pán Brahmā, jenž dokáže samostatně stvořit zbytek projeveného vesmíru. O lotosu je zde psáno, že zářil jako tisíc sluncí. Je to příznakem toho, že živé bytosti jakožto nedílné části Nejvyššího Pána jsou kvalitativně stejné jako On, neboť Pán ze Svého těla vydává také záři, která se nazývá brahmajyoti. Zde se potvrzuje popis Vaikuṇṭhaloky uvedený v Bhagavad-gītě a dalších védských textech. Na Vaikuṇṭě, v duchovním nebi, není zapotřebí slunečního ani měsíčního světla, elektřiny ani ohně. Každá planeta tam svítí sama jako slunce.