SLOKA 2
kṣattā mahā-bhāgavataḥ
kṛṣṇasyaikāntikaḥ suhṛt
yas tatyājāgrajaṁ kṛṣṇe
sāpatyam aghavān iti
kṣattā—Vidura; mahā-bhāgavataḥ—velký oddaný Pána; kṛṣṇasya — Pána Kṛṣṇy; ekāntikaḥ—čistý oddaný; suhṛt—důvěrný přítel; yaḥ—ten, který; tatyāja—opustil; agra-jam—svého staršího bratra, krále Dhṛtarāṣṭru; kṛṣṇe—vůči Kṛṣṇovi; sa-apatyam—s jeho sto syny; agha-vān — hřešící; iti—takto.
Śaunaka Ṛṣi se tázal na Viduru, který byl velkým oddaným a přítelem Pána Kṛṣṇy a který opustil společnost svého staršího bratra, neboť ten se svými syny jednal v rozporu s touhami Pána.
Tento verš se vztahuje na to, jak se Vidura vzdal ochrany svého staršího bratra Dhṛtarāṣṭry, odešel na poutní cestu po všech posvátných místech a setkal se s Maitreyou v Hardwaru. Śaunaka Ṛṣi se zde táže na obsah rozhovoru mezi Maitreyou Ṛṣim a Vidurou. Významné bylo, že Vidura byl nejen přítelem Pána, ale také Jeho velkým oddaným. Když se Kṛṣṇa pokoušel předejít válce a urovnat nedorozumění mezi znepřátelenými bratranci, Kuruovci odmítli přijmout Jeho rady. Kṣattā neboli Vidura tím byl znechucen a odešel z jejich paláce. Vidura jako oddaný ukázal vlastním příkladem, že žádné místo, kde se neprokazuje úcta Kṛṣṇovi, není vhodné pro pobyt lidských bytostí. Oddaný je tolerantní co se týče jeho vlastních zájmů, ale neměl by tolerovat neuctivé chování vůči Pánovi nebo Jeho oddanému. Velice důležité je zde slovo aghavān, které vyjadřuje, že Kuruovci, Dhṛtarāṣṭrovi synové, prohráli válku kvůli svému hříšnému odporování Kṛṣṇovým pokynům.