SLOKA 31
gūhantīṁ vrīḍayātmānaṁ
nīlālaka-varūthinīm
upalabhyāsurā dharma
sarve sammumuhuḥ striyam
gūhantīm—skrývala; vrīḍayā—stydlivě; ātmānam—se; nīla—tmavé; alaka—vlasy; varūthinīm—mnoho; upalabhya—když si představili; asurāḥ—démoni; dharma—ó Viduro; sarve—všichni; sammumuhuḥ—byli okouzleni; striyam—žena.
Zdobily ji tmavé vlasy a skrývala se, jako kdyby se styděla. Když tu dívku asurové uviděli, byli všichni zaslepeni sexuální touhou.
Mezi démony a polobohy je rozdíl v tom, že krásná žena velice snadno upoutá mysl démona, ale nemůže upoutat mysl světce. Světec má úplné poznání, zatímco démon žije v úplné nevědomosti. Stejně jako dítě přitahuje krásná panenka, tak démona, který je méně inteligentní a pohroužen v nevědomosti, přitahuje hmotná krása a sex. Světec ví, že přitažlivá zdvižená prsa, široké boky, krásný nos a světlá pleť s pěknými šaty a ozdobami jsou māyā. Všechna krása, kterou může žena předvést, je pouze kombinací masa a krve. Śrī Śaṅkarācārya radí všem lidem, aby se nenechávali zlákat podobou z masa a krve — ať jsou raději okouzleni skutečnou krásou v duchovním životě. Skutečnou krásou je Kṛṣṇa a Rādhā. Ten, koho přitahuje krása Rādhy a Kṛṣṇy, nebude nikdy okouzlen falešnou krásou tohoto hmotného světa. To je rozdíl mezi démonem a světcem neboli oddaným.