SLOKA 19
ekaḥ svayaṁ sañ jagataḥ sisṛkṣayā-
dvitīyayātmann adhi-yogamāyayā
sṛjasy adaḥ pāsi punar grasiṣyase
yathorṇa-nābhir bhagavan sva-śaktibhiḥ
ekaḥ—jeden; svayam—Ty; san—jsi; jagataḥ—vesmíry; sisṛkṣayā — s touhou stvořit; advitīyayā—jediný; ātman—v Sobě; adhi—ovládající; yoga-māyayā—yogamāyou; sṛjasi—tvoříš; adaḥ—tyto vesmíry; pāsi—udržuješ; punaḥ—opět; grasiṣyase—zlikviduješ; yathā—jako; ūrṇa-nābhiḥ—pavouk; bhagavan—ó Pane; sva-śaktibhiḥ—svou vlastní energií.
Můj milý Pane, Ty Sám tvoříš vesmíry. Ó Osobnosti Božství, na základě Své touhy je tvoříš, udržuješ a potom opět ničíš Svými vlastními energiemi, které ovládá Tvá druhá energie zvaná yogamāyā, stejně jako pavouk svou vlastní energií utká pavučinu a opět ji sám zničí.
Dvě významná slova v tomto verši vyvracejí impersonalistickou teorii, že všechno je Bůh. Kardama zde říká: “Ó Nejvyšší Pane, jsi jeden jediný, ale máš mnoho různých energií.” Rovněž příklad pavouka je velice důležitý. Pavouk je individuální živá bytost. Svou energií vytváří pavučinu, na které si pak hraje, a jakmile se mu zachce, pavučinu zlikviduje a ukončí svoji hru. Když pavouk vyrábí pavučinu ze své sliny, neznamená to, že ztrácí svoji osobnost. Stejně tak stvoření a projevení hmotné či duchovní energie nezpůsobí, že by stvořitel přestal být osobou. Samotná tato modlitba naznačuje, že Pán je vnímavou bytostí, která slyší modlitby oddaného a může splnit jeho touhy. Pán je sac-cid-ānanda-vigraha, plný blaženosti, poznání a věčnosti.