SLOKA 12
maitreya uvāca
iti sva-mātur niravadyam īpsitaṁ
niśamya puṁsām apavarga-vardhanam
dhiyābhinandyātmavatāṁ satāṁ gatir
babhāṣa īṣat-smita-śobhitānanaḥ
maitreyaḥ uvāca—Maitreya řekl; iti—takto; sva-mātuḥ—Své matky; niravadyam—neznečištěnou; īpsitam—touhu; niśamya—když vyslechl; puṁsām—lidí; apavarga—ukončení tělesné existence; vardhanam—zvyšující; dhiyā—v duchu; abhinandya—poděkoval; ātma-vatām—kteří se zajímají o seberealizaci; satām—transcendentalistů; gatiḥ—cestu; babhāṣe—vysvětlil; īṣat—lehce; smita—usmívající se; śobhita—krásná; ānanaḥ—Jeho tvář.
Maitreya řekl: Když Pán vyslechl čistou touhu Své matky po transcendentální realizaci, v duchu jí poděkoval za její otázky a s úsměvem na tváři jí vysvětlil cestu transcendentalistů, kteří se zajímají o seberealizaci.
Devahūti doznává, že je zapletena do hmotného světa, a prosí o vysvobození. Otázky, které položila Pánu Kapilovi, jsou velice důležité pro ty, kdo se skutečně snaží osvobodit z hmotného zapletení a dosáhnout dokonalosti lidského života. Dokud se člověk nezajímá o duchovní život a své přirozené postavení a necítí se nesvůj v hmotné existenci, jeho lidský život je zbytečný. Člověk, který se nestará o transcendentální životní potřeby a pouze jí, spí, brání se a páří se jako zvíře, promarňuje svůj život. Pán Kapila byl velice rád, že Mu Jeho matka položila takové otázky, protože odpovědi na tyto otázky podněcují touhu po osvobození z podmíněného života hmotné existence. Takovým otázkám se říká apavarga-vardhanam. Lidé se skutečným duchovním zájmem se nazývají sat, oddaní. Satāṁ prasaṅgāt. Sat znamená “to, co existuje věčně” a asat znamená “to, co není věčné”. Dokud se živá bytost nenachází na duchovní úrovni, není sat, nýbrž asat. Asat je na úrovni, která zanikne, ale každý, kdo je na duchovní úrovni, bude existovat věčně. Jako duše je každý věčný, ale asat přijal za své útočiště hmotný svět, a proto je plný úzkosti. Asad-grāhān, nepatřičná situace, ve které se nachází duše s iluzorní představou, že si užívá hmoty, je příčinou, proč je duše asat. Ve skutečnosti však duše není asat. Jakmile si je toho vědoma a snaží se rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, stává se znovu sat. Satāṁ gatiḥ, cesta věčných živých bytostí, je velice zajímavá pro ty, kdo touží po osvobození, a Pán Kapila ji začal popisovat.