SLOKA 20
prasaṅgam ajaraṁ pāśam
ātmanaḥ kavayo viduḥ
sa eva sādhuṣu kṛto
mokṣa-dvāram apāvṛtam
prasaṅgam—připoutanost; ajaram—silná; pāśam—pouto; ātmanaḥ — duše; kavayaḥ—učení lidé; viduḥ—vědí; saḥ eva—totéž; sādhuṣu—k oddaným; kṛtaḥ—uplatněné; mokṣa-dvāram—dveře osvobození; apāvṛtam—otevřené.
Každý moudrý člověk velmi dobře ví, že připoutanost k hmotným věcem je největším poutem pro duši, ale tatáž připoutanost zaměřená k seberealizovaným oddaným otevírá dveře osvobození.
Připoutanost k jedné věci je příčinou otroctví v podmíněném životě, ale je-li stejná připoutanost zaměřená k něčemu jinému, otevírá dveře osvobození. Připoutanost nelze zničit; je nutné ji pouze přeorientovat. Připoutanost k hmotným věcem je základem hmotného vědomí a připoutanost ke Kṛṣṇovi nebo Jeho oddanému je základem vědomí Kṛṣṇy. Připoutanost tedy existuje na úrovni vědomí. Když své vědomí očistíme a změníme z hmotného vědomí na vědomí Kṛṣṇy, dospějeme k osvobození. Říká se sice, že bychom se připoutanosti měli vzdát, ale úplně se zbavit všech tužeb není pro živou bytost možné. Živá bytost má přirozený sklon být k něčemu poutána. Vidíme, že když člověk nemá nikoho, komu by se mohl věnovat, nemá-li žádné děti, zaměří svou připoutanost ke kočkám a psům. Z toho je patrné, že sklon k připoutanosti nelze zničit, pouze musí být využit správným způsobem. Naše připoutanost k hmotným věcem prodlužuje náš podmíněný život, ale stejná připoutanost vztažená k Nejvyššímu Pánu nebo Jeho oddanému je zdrojem osvobození.
Zde je doporučeno, abychom svou připoutanost zaměřili k seberealizovaným oddaným, sādhuům. Kdo je sādhu? Sādhu není obyčejný člověk v šafránovém rouchu nebo s dlouhými vousy. Sādhu je podle Bhagavad-gīty ten, kdo se neochvějně věnuje oddané službě. Může se stát, že ještě nedodržuje přísná pravidla oddané služby, ale pokud má neochvějnou víru v Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobu, měli bychom ho považovat za sādhua. Sādhur eva sa mantavyaḥ. Sādhu je neochvějným stoupencem oddané služby. Chce-li někdo dosáhnout realizace Brahmanu neboli duchovní dokonalosti, má podle tohoto verše zaměřit svou připoutanost k oddanému, sādhuovi. Pán Caitanya to také potvrzuje. Lava-mātra sādhu-saṅge sarva-siddhi haya — jediný okamžik ve společnosti sādhua nám může přinést dosažení dokonalosti života.
Mahātmā a sādhu jsou synonyma. Je řečeno, že služba mahātmovi, vznešenému oddanému Pána, je dvāram āhur vimukteḥ, královská cesta osvobození. Mahat-sevāṁ dvāram āhur vimuktes tamo-dvāraṁ yoṣitāṁ saṅgi-saṅgam (Śrīmad-Bhāgavatam 5.5.2). Služba materialistům má opačný výsledek. Jestliže někdo slouží materialistovi nebo člověku, kterého zajímá jen smyslový požitek, pak se mu vlivem této společnosti otevírají dveře do pekla. Totéž je potvrzeno zde. Připoutanost k oddanému je totožná s připoutaností ke službě Pánu, protože budeme-li se stýkat se sādhuem, bude nás učit, jak se stát oddanými, jak uctívat Pána a jak Mu upřímně sloužit. To jsou dary sādhua. Chceme-li být ve společnosti sādhua, nemůžeme očekávat, že nám bude radit, jak zlepšit své hmotné postavení. Bude nám radit, jak přeseknout pouta hmotných zálib a pokročit na úroveň oddané služby. To je výsledek společnosti sādhua. Prvním pokynem Kapily Muniho je, že cesta osvobození začíná vyhledáním této společnosti.