SLOKA 24
ta ete sādhavaḥ sādhvi
sarva-saṅga-vivarjitāḥ
saṅgas teṣv atha te prārthyaḥ
saṅga-doṣa-harā hi te
te ete—právě ti; sādhavaḥ—oddaní; sādhvi—ctnostná ženo; sarva — všechna; saṅga—pouta; vivarjitāḥ—prosti; saṅgaḥ—připoutanost; teṣu — k nim; atha—proto; te—tebou; prārthyaḥ—musí být vyhledávaná; saṅga-doṣa—zhoubné následky hmotného ulpívání; harāḥ—to, co působí proti; hi—vskutku; te—oni.
Drahá matko, takové jsou vlastnosti velkých oddaných, kteří se zbavili všech hmotných pout. Musíš rozvíjet připoutanost k těmto svatým mužům, neboť ta působí proti zhoubným následkům hmotného ulpívání, ó ctnostná ženo.
Kapila Muni zde radí Své matce Devahūti, že chce-li se zbavit svých hmotných pout, má se snažit zvětšit svou připoutanost k oddaným, sādhuům, kteří nemají žádné hmotné vazby. V 5. verši patnácté kapitoly Bhagavad-gīty je uvedeno, kdo je kvalifikován ke vstupu do království Boha: nirmāna-mohā jita-saṅga-doṣāḥ. Tato slova označují osobnost, která není pyšná na své vlastnictví. Člověk může být po hmotné stránce velice bohatý nebo vážený, ale chce-li se vrátit do duchovního království, zpátky domů, zpátky k Bohu, musí se zbavit své pýchy a hmotné chamtivosti, protože mu nic takového nepřísluší.
Slovo moha zde označuje iluzorní představu, že je člověk bohatý nebo chudý. Pojetí vlastního bohatství nebo chudoby v hmotném světě — nebo jakékoliv takové vědomí ve vztahu k hmotné existenci — je iluzorní, protože samotné tělo je iluzorní neboli pomíjivé. Čistá duše, která se chce osvobodit z hmotného zapletení, se musí nejprve zbavit vlivu tří kvalit hmotné přírody. Ve styku s nimi je nyní naše vědomí znečištěno, a proto Bhagavad-gītā uvádí totéž. Radí nám: jita-saṅga-doṣāḥ — nejprve se musíte zbavit znečišťujícího vlivu tří kvalit hmotné přírody. Zde ve Śrīmad-Bhāgavatamu je to také potvrzeno: čistý oddaný, který se připravuje na návrat do duchovního království, je oproštěn od styku se třemi hmotnými kvalitami. Musíme vyhledávat společnost takových oddaných. Z tohoto důvodu jsme založili Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy. Můžeme vidět mnoho obchodních, vědeckých a jiných společností, které nabízejí určitý druh vzdělání nebo podporují rozvoj určitého vědomí, ale nenajdeme žádnou společnost, která by lidem pomáhala zbavit se všech hmotných vazeb. Jakmile člověk dospěl do stadia, kdy se potřebuje zbavit hmotného znečištění, musí vyhledat společnost oddaných, kteří rozvíjejí výhradně vědomí Kṛṣṇy. Tak se může oprostit od všech hmotných pout.
Oddaný, který se zbavil všech znečišťujících hmotných vlivů, není dotčen utrpením hmotné existence. I když se zdá, že stále žije v hmotném světě, nepůsobí na něj hmotné utrpení. Jak je to možné? Dobrý příklad nabízí chování kočky. Kočka nosí v tlamě svá koťata, a když zakousne krysu, nosí v tlamě i svou kořist. Kotě i krysa se nachází v kočičí tlamě, ale za odlišných podmínek. Kotě se v tlamě své matky cítí pohodlně, ale krysa zažívá smrtelné křeče. Podobně sādhuové, oddaní, kteří vykonávají transcendentální službu Pánu ve vědomí Kṛṣṇy, necítí znečištění hmotného utrpení, ale neoddaní bez vědomí Kṛṣṇy podléhají bolestem hmotné existence. Proto by měl člověk odejít ze společnosti materialistických lidí a vyhledat společnost těch, kdo jednají ve vědomí Kṛṣṇy. V takové společnosti může udělat duchovní pokrok. Silou jejich slov a pokynů bude moci přetnout svá pouta k hmotné existenci.