SLOKA 40
dyotanaṁ pacanaṁ pānam
adanaṁ hima-mardanam
tejaso vṛttayas tv etāḥ
śoṣaṇaṁ kṣut tṛḍ eva ca
dyotanam—osvětlení; pacanam—vaření, zažívání; pānam—pití; adanam—jedení; hima-mardanam—zahánění zimy; tejasaḥ—ohně; vṛttayaḥ—činnosti; tu—vskutku; etāḥ—tyto; śoṣaṇam—vypařování; kṣut—hlad; tṛṭ—žízeň; eva—také; ca—a.
Oheň se vyznačuje svým světlem a schopností vařit, trávit, zahánět zimu, vypařovat, podněcovat hlad a žízeň a pobízet k jídlu a pití.
První příznaky ohně jsou světlo a teplo a jeho existenci také vnímáme v žaludku. Bez ohně bychom nemohli strávit to, co jíme. Bez trávení bychom neměli hlad a žízeň a nemohli bychom jíst a pít. Nedostatečný hlad a žízeň jsou známky slabého ohně v žaludku, a ajurvédská léčba se proto zaměřuje na prvek ohně, agni-māndyam. Jelikož oheň sílí vyměšováním žluči, léčba sleduje zvýšení sekrece žluči. Ajurvédská léčba tedy potvrzuje údaje Śrīmad-Bhāgavatamu. Jak oheň zmírňuje vliv zimy, zná každý. Proti kruté zimě se můžeme vždy bránit pomocí ohně.