SLOKA 61
manasaś candramā jāto
buddhir buddher girāṁ patiḥ
ahaṅkāras tato rudraś
cittaṁ caityas tato ’bhavat
manasaḥ—z mysli; candramāḥ—měsíc; jātaḥ—objevil se; buddhiḥ — inteligence; buddheḥ—z inteligence; girām patiḥ—pán řeči (Brahmā); ahaṅkāraḥ—falešné ego; tataḥ—potom; rudraḥ—Pán Śiva; cittam—vědomí; caityaḥ—božstvo vládnoucí vědomí; tataḥ—potom; abhavat—objevilo se.
Po mysli se objevil měsíc. Dále se objevila inteligence a po ní Pán Brahmā. Potom se objevilo falešné ego, po něm Pán Śiva a po zjevení Pána Śivy přišlo vědomí a jemu vládnoucí božstvo.
Měsíc se objevil poté, co se objevila mysl; to naznačuje, že měsíc je vládnoucím božstvem mysli. Podobně Pán Brahmā, který se objevil po inteligenci, je vládnoucím božstvem inteligence a Pán Śiva, který se objevil po falešném egu, je vládnoucím božstvem falešného ega. Bůh Měsíce je tedy v kvalitě dobra, zatímco Pán Brahmā je v kvalitě vášně a Pán Śiva je v kvalitě nevědomosti. Vědomí se objevilo po falešném egu, což znamená, že hmotné vědomí je od počátku pod vlivem kvality nevědomosti. Člověk se proto musí očistit tím, že očistí své vědomí. Postup očisty se nazývá vědomí Kṛṣṇy. Jakmile je vědomí čisté, falešné ego zmizí. Falešné ego znamená mylné ztotožňování se s tělem. To potvrzuje Pán Caitanya ve Své Śikṣāṣṭace. Říká, že prvním výsledkem zpívání mahā-mantry Hare Kṛṣṇa je, že se odstraní špína z vědomí neboli ze zrcadla mysli, a potom okamžitě uhasne žhnoucí požár hmotné existence. Požár hmotné existence je způsobený falešným egem, ale jakmile falešné ego zmizí, živá bytost pochopí svoji skutečnou totožnost. Tehdy je skutečně osvobozena ze zajetí māyi. Jakmile se zbaví falešného ega, očistí se také její inteligence a mysl je od té chvíle neustále upřená na lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Božství.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se zjevil v den úplňku jako Gauracandra, transcendentální měsíc bez jediné skvrny. Hmotný měsíc má skvrny, ale na transcendentálním měsíci, Gauracandrovi, žádné skvrny nejsou. Člověk musí uctívat tento neposkvrněný měsíc, Gauracandru, aby ustálil svoji očištěnou mysl ve službě Nejvyššímu Pánu. Lidé, kteří jsou vášniví na hmotné úrovni a chtějí využívat svoji inteligenci pro hmotný pokrok v životě, obvykle uctívají Pána Brahmu a lidé, kteří se v naprosté nevědomosti ztotožňují s tělem, uctívají Pána Śivu. Materialisté, jako byl Hiraṇyakaśipu a Rāvaṇa, uctívají Pána Brahmu či Pána Śivu, ale Prahlāda a další oddaní ve službě vědomí Kṛṣṇy uctívají Nejvyššího Pána, Osobnost Božství.