SLOKA 62
ete hy abhyutthitā devā
naivāsyotthāpane ’śakan
punar āviviśuḥ khāni
tam utthāpayituṁ kramāt
ete—tito; hi—vskutku; abhyutthitāḥ—projevení; devāḥ—polobozi; na—ne; eva—vůbec; asya—virāṭ-puruṣi; utthāpane—v probuzení; aśakan—byli schopni; punaḥ—opět; āviviśuḥ—vstoupili; khāni—tělní otvory; tam—Jeho; utthāpayitum—aby probudili; kramāt—jeden po druhém.
Když byli projeveni polobozi a vládnoucí božstva různých smyslů, chtěli probudit původ svého zjevení. To se jim však nepodařilo, a proto jeden po druhém vstoupili znovu do těla virāṭ-puruṣi, aby Ho probudili.
Aby v sobě člověk probudil spící Božstvo, které mu vládne, musí přeorientovat činnosti smyslů od soustředění na okolí k soustředění dovnitř. V následujících verších budou velice pěkně popsány smyslové činnosti potřebné k probuzení virāṭ-puruṣi.