SLOKA 7
tad asya saṁsṛtir bandhaḥ
pāra-tantryaṁ ca tat-kṛtam
bhavaty akartur īśasya
sākṣiṇo nirvṛtātmanaḥ
tat—z mylného pojetí; asya—podmíněné duše; saṁsṛtiḥ—podmíněný život; bandhaḥ—otroctví; pāra-tantryam—závislost; ca—a; tat-kṛtam — tím učiněné; bhavati—je; akartuḥ—nekonající; īśasya—nezávislá; sākṣiṇaḥ—svědek; nirvṛta-ātmanaḥ—svojí povahou plná radosti.
Hmotné vědomí je příčinou podmíněného života, jehož podmínky vnutí živé bytosti hmotná energie. Ačkoliv duše nic nedělá a je všem těmto činnostem transcendentální, je tímto způsobem ovlivněna podmíněným životem.
Māyāvādský filozof, který nerozlišuje mezi Nejvyšší Duší a individuální duší, říká, že podmíněná existence živé bytosti je její līlā, zábava. Slovo “zábava” se ovšem používá pro činnosti Pána. Māyāvādīni toto slovo zneužívají a říkají, že i když se živá bytost stane prasetem, které pojídá výkaly, je to stále její zábava. To je velice nebezpečná interpretace. Nejvyšší Pán je ve skutečnosti vůdcem a udržovatelem všech živých bytostí. Jeho zábavy jsou transcendentální jakýmkoliv hmotným činnostem. Tyto zábavy Pána nelze snížit na úroveň podmíněných činností živých bytostí. V podmíněném životě je živá bytost prakticky vězněm v rukách hmotné energie a dělá vše, co jí tato energie nařizuje. Podmíněná duše nemá žádnou zodpovědnost — je pouze svědkem jednání, ale je nucena takto jednat, protože narušila svůj věčný vztah ke Kṛṣṇovi. Pán Kṛṣṇa proto říká v Bhagavad-gītě, že māyā, Jeho hmotná energie, je tak silná, že ji není možné překonat. Když ale živá bytost pouze pochopí, že jejím přirozeným postavením je sloužit Kṛṣṇovi, a snaží se podle toho jednat, pak bez ohledu na to, do jaké míry je podmíněná, vliv māyi okamžitě zmizí. To je jasně řečeno v sedmé kapitole Bhagavad-gīty: Kṛṣṇa se stará o každého, kdo se Mu v beznaději odevzdá, a odstraní vliv māyi neboli podmíněného života.
Duše je ve skutečnosti sac-cid-ānanda — věčná, plná blaženosti a plná poznání. V zajetí māyi ovšem trpí opakovaným zrozením, smrtí, nemocí a stářím. Živá bytost se musí vážně snažit tyto podmínky hmotné existence odstranit a získat vědomí Kṛṣṇy, protože tím bez potíží zmírní své dlouhodobé utrpení. Souhrnně řečeno, utrpení podmíněné duše je způsobené její připoutaností k hmotné přírodě. Tuto připoutanost je třeba převést z hmoty ke Kṛṣṇovi.