SLOKA 1
śrī-bhagavān uvāca
prakṛti-stho ’pi puruṣo
nājyate prākṛtair guṇaiḥ
avikārād akartṛtvān
nirguṇatvāj jalārkavat
śrī-bhagavān uvāca—Nejvyšší Pán pravil; prakṛti-sthaḥ—pobývající v hmotném těle; api—ačkoliv; puruṣaḥ—živá bytost; na—ne; ajyate — je ovlivněna; prākṛtaiḥ—hmotné přírody; guṇaiḥ—kvalitami; avikārāt — neboť je beze změn; akartṛtvāt—díky tomu, že nic neprohlašuje za své; nirguṇatvāt—neboť je neovlivněna kvalitami hmotné přírody; jala—na vodě; arkavat—jako slunce.
Osobnost Božství Kapila pokračoval: Když je živá bytost takto nedotčena vlivem kvalit hmotné přírody, jelikož je neměnná a nic neprohlašuje za své, pak nepodléhá reakcím těchto kvalit, přestože pobývá v hmotném těle, stejně jako slunce zůstává nedotčené svým odrazem na vodě.
V minulé kapitole došel Pán Kapiladeva k závěru, že když člověk začne vykonávat oddanou službu, může získat odpoutanost a transcendentální poznání, s nimiž pochopí vědu o Bohu. Zde se potvrzuje stejná věc. Ten, kdo je odpoutaný od kvalit hmotné přírody, je ve stejné situaci jako slunce, které se zrcadlí na vodě. Když se slunce zrcadlí na vodě, nemohou ho ovlivnit její pohyby, její klid či vlnění. Stejně tak — vāsudeve bhagavati bhakti-yogaḥ prayojitaḥ (Bhāg. 1.2.7) — když se člověk plně zaměstná činnostmi oddané služby, bhakti-yogou, dostane se do postavení slunce odraženého na vodě. Přestože se zdá, že oddaný je v hmotném světě, ve skutečnosti je v transcendentálním světě. Stejně jako se zdá, že slunce je ve vodě, ale přitom je od ní mnoho milionů kilometrů daleko, tak i ten, kdo se věnuje bhakti-yoze, je nirguṇa, neovlivněný kvalitami hmotné přírody.
Avikāra znamená “beze změn”. V Bhagavad-gītě je potvrzeno, že každá živá bytost je nedílnou částí Nejvyššího Pána, a jejím věčným posláním je proto s Pánem spolupracovat a využívat energii v souladu s Ním. To je její neměnné postavení. Změna tohoto postavení, kdy živá bytost zaměří svoji energii a činnosti na smyslový požitek, se nazývá vikāra. Pokud člověk vykonává oddanou službu podle pokynů duchovního mistra, může dojít do stavu beze změn již v tomto hmotném těle, protože je to jeho přirozená povinnost. Jak je řečeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu, osvobození znamená návrat do svého původního postavení. Původní postavení znamená sloužit Pánu (bhakti-yogena, bhaktyā). Jakmile se člověk odpoutá od hmotných svodů a plně se zaměstná oddanou službou, dosahuje neměnnosti. Akartṛtvāt znamená nedělat nic pro smyslový požitek. Pokud člověk dělá něco na vlastní nebezpečí, přisuzuje tuto činnost sobě, a proto ho za ni čekají reakce, ale pokud dělá vše pro Kṛṣṇu, neprohlašuje žádné činnosti za své. Neměnnost a nepřivlastňování si činností jsou známky transcendentálního postavení, ve kterém je živá bytost nedotčena kvalitami hmotné přírody, stejně jako je odraz slunce nedotčený vodou.