SLOKA 12
yathā jala-stha ābhāsaḥ
sthala-sthenāvadṛśyate
svābhāsena tathā sūryo
jala-sthena divi sthitaḥ
yathā—jako; jala-sthaḥ—umístěný na vodě; ābhāsaḥ—odraz; sthala-sthena—umístěný na zdi; avadṛśyate—je vidět; sva-ābhāsena—ve svém odrazu; tathā—tak; sūryaḥ—slunce; jala-sthena—umístěné na vodě; divi—na nebi; sthitaḥ—umístěné.
Přítomnost Nejvyššího Pána můžeme realizovat stejně, jako vnímáme přítomnost slunce, které nejprve vidíme v jeho odrazu na vodě a potom ve druhém odrazu na zdi místnosti, přestože slunce samo se nachází na nebi.
Příklad uvedený v tomto verši je dokonalý. Slunce se nachází na nebi, daleko od zemského povrchu, ale jeho odraz můžeme vidět i v nádobě s vodou, která stojí v rohu místnosti. Místnost je temná a slunce je daleko na nebi, ale odraz slunce na vodě rozptyluje temnotu místnosti. Čistý oddaný realizuje přítomnost Nejvyšší Osobnosti Božství ve všem prostřednictvím odrazu Pánovy energie. Ve Viṣṇu Purāṇě je řečeno, že stejně jako přítomnost ohně poznáme podle tepla a světla, tak Nejvyššího Pána, přestože je jeden jediný, můžeme vnímat všude prostřednictvím různých energií, které šíří. V Īśopaniṣadě je potvrzeno, že osvobozená duše vnímá přítomnost Pána všude, stejně jako je všude možné vidět sluneční světlo a jeho odraz, přestože se slunce nachází daleko od zemského povrchu.