SLOKA 2
sa eṣa yarhi prakṛter
guṇeṣv abhiviṣajjate
ahaṅkriyā-vimūḍhātmā
kartāsmīty abhimanyate
saḥ—právě ta živá bytost; eṣaḥ—tato; yarhi—když; prakṛteḥ—hmotné přírody; guṇeṣu—do kvalit; abhiviṣajjate—je pohroužena; ahaṅkriyā — falešným egem; vimūḍha—zmatena; ātmā—individuální duše; kartā — konatel; asmi—já jsem; iti—takto; abhimanyate—uvažuje.
Pokud se duše pod vlivem hmotné přírody a falešného ega ztotožňuje se svým tělem, pohrouží se do hmotných činností a působením falešného ega se považuje za vlastníka všeho.
Podmíněná duše je ve skutečnosti nucena jednat pod tlakem kvalit hmotné přírody. Živá bytost nemá žádnou nezávislost. Pokud se řídí pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství, je svobodná, ale pokud se věnuje požitkářským činnostem v domnění, že uspokojuje své smysly, je ve skutečnosti pod vládou hmotné přírody. V Bhagavad-gītě je řečeno: prakṛteḥ kriyamāṇāni — každý jedná podle toho, jaké kvality přírody na něj působí. Guṇa označuje kvality hmotné přírody. Člověka ovládají tyto kvality, ale on se falešně považuje za vlastníka. Tomuto mylnému pocitu vlastnictví se člověk může vyhnout jednoduše tím, že bude oddaně sloužit podle pokynů Nejvyššího Pána nebo Jeho pravého zástupce. Arjuna se v Bhagavad-gītě pokoušel přisoudit zodpovědnost za zabití svého děda a učitele v boji sám sobě, ale jednáním podle pokynů Kṛṣṇy se tohoto přivlastňování si činností zbavil. Bojoval, ale nenesl za boj žádné reakce, zatímco na začátku, když chtěl být nenásilný a odmítal bojovat, padala veškerá zodpovědnost na jeho hlavu. To je rozdíl mezi osvobozeným a podmíněným stavem. Podmíněná duše může být velice ušlechtilá a jednat v kvalitě dobra, ale stále ji podmiňuje vliv hmotné přírody. Zato oddaný jedná plně pod vedením Nejvyššího Pána. Obyčejnému člověku nemusí jeho činnosti připadat příliš vznešené, ale oddaný za ně nenese žádnou zodpovědnost.