SLOKA 30
yadā na yogopacitāsu ceto
māyāsu siddhasya viṣajjate ’ṅga
ananya-hetuṣv atha me gatiḥ syād
ātyantikī yatra na mṛtyu-hāsaḥ
yadā—když; na—ne; yoga-upacitāsu—k jógovým silám; cetaḥ—pozornost; māyāsu—projevy māyi; siddhasya—dokonalého yogīna; viṣajjate — je přitahována; aṅga—Má drahá matko; ananya-hetuṣu—bez jiné příčiny; atha—než; me—ke Mně; gatiḥ—jeho pokrok; syāt—stává se; ātyantikī—neomezený; yatra—kde; na—ne; mṛtyu-hāsaḥ—moc smrti.
Když pozornost dokonalého yogīna přestanou přitahovat vedlejší produkty mystických sil, které jsou projevem vnější energie, jeho postup ke Mně začíná být neomezený a smrt nad ním ztrácí svoji moc.
Yogīny obvykle přitahují vedlejší produkty mystických jógových sil, protože díky nim mohou být menší než nejmenší nebo větší než největší, získat vše, po čem touží, mít schopnost stvořit dokonce i planetu nebo si kohokoliv podrobit. Yogīni, kteří nemají úplné informace o výsledku oddané služby, jsou přitahováni těmito silami, jež jsou však hmotné a nemají nic společného s duchovním pokrokem. I mystické jógové síly jsou hmotné, stejně jako další hmotné síly, které jsou výtvorem hmotné energie. Mysl dokonalého yogīna nepřitahuje žádná hmotná síla, ale jedině čistá služba Nejvyššímu Pánu. Oddaný pokládá splynutí se září Brahmanu za pekelné a jógové síly neboli předběžnou jógovou dokonalost — být schopen ovládat své smysly — získává automaticky. Život na vyšších planetách považuje za pouhou halucinaci. Svoji pozornost soustředí pouze na věčnou láskyplnou službu Pánu, a moc smrti na něj proto nemá žádný vliv. V tomto postoji oddanosti může dokonalý yogī dosáhnout stavu nesmrtelného poznání a blaženosti.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté sedmé kapitole třetího zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Pochopení hmotné přírody”.