SLOKA 8

Každý, kdo přijal hmotné tělo, musí mít nějaký příjem, z něhož zabezpečí potřeby těla. Oddaný má pro takový příjem pracovat jen tolik, kolik je nezbytně nutné. Má být se svým příjmem vždy spokojený, a ne se snažit vydělávat víc a víc, jen aby hromadil zbytečné bohatství. Když je člověk, který je podmíněný, bez peněz, pokaždé vidíme, jak těžce pracuje, aby si nějaké vydělal, s cílem panovat hmotné přírodě. Kapiladeva nás poučuje, že bychom neměli těžce usilovat o věci, které mohou přijít samy, bez vedlejšího úsilí. Přesné slovo, použité v této souvislosti, je yadṛcchayā. Znamená, že každá živá bytost má ve svém současném těle předurčené štěstí a neštěstí. To se nazývá “zákon karmy”. Ne každý člověk, který se snaží nahromadit peníze, to dokáže; jinak by měli všichni prakticky stejně. Ve skutečnosti každý vydělává a získává tolik, kolik má dáno svou karmou. Jak je řečeno v Bhāgavatamu, někdy se dostáváme do nebezpečných a nepříjemných situací, aniž bychom chtěli, a stejně tak můžeme žít v blahobytu, aniž bychom o to usilovali. Proto dostáváme radu, abychom tyto věci nechali přicházet tak, jak jsou předurčeny. Svůj drahocenný čas máme věnovat činnostem ve vědomí Kṛṣṇy. Člověk se tedy má spokojit se svou přirozenou situací. Je-li mu dáno žít v méně přepychových podmínkách než někomu jinému, nemá tím být rozrušen. Má se pouze snažit využít svůj drahocenný čas k pokroku ve vědomí Kṛṣṇy. Pokrok ve vědomí Kṛṣṇy nezávisí na hmotném přepychu nebo chudobě; neovlivňují ho podmínky vnucené hmotným životem. I chudý člověk může rozvíjet vědomí Kṛṣṇy stejně účinně, jako velice bohatý člověk. Každý se proto má spokojit s tím postavením, které mu Pán nabízí.

Dalším slovem je zde mita-bhuk. To znamená, že člověk má jíst jen tolik, kolik je nezbytné pro udržení těla a duše pohromadě. Nemá být nenasytný, aby uspokojil svůj jazyk. Pro lidskou spotřebu je vyhrazeno obilí, ovoce, mléko a podobné potraviny. Člověk nemá mít přehnanou touhu uspokojit jazyk a nemá jíst to, co není určeno lidem. Konkrétně oddaný má jíst pouze prasādam — jídlo, které bylo obětováno Osobnosti Božství. Má přijímat zbytky těchto pokrmů. Pánu jsou obětována nevinná jídla, jako je obilí, zelenina, ovoce, květiny a mléčné výrobky. Nikdy se Mu neobětují jídla v kvalitách vášně a nevědomosti. Oddaný nemá být chamtivý. Dále je doporučeno, že oddaný má být muni, rozvážný — má vždy myslet na Kṛṣṇu a na to, jak Nejvyšší Osobnosti Božství lépe sloužit. To má být jeho jediná starost. Stejně jako materialista vždy myslí na to, jak zlepšit své hmotné podmínky, oddaný se má ve svých myšlenkách neustále zabývat zlepšením své situace ve vědomí Kṛṣṇy — má tedy být muni.

Dále se doporučuje, aby oddaný žil v ústraní. Obyčejní lidé se obvykle zajímají o peníze a materialistický rozvoj života, který je pro oddaného zbytečný. Oddaný se má usadit tam, kde se všichni zajímají o oddanou službu. Proto obvykle chodí na posvátná poutní místa, kde žijí oddaní. Je mu doporučeno žít na místě, kde není mnoho obyčejných lidí. Žít v ústraní (vivikta-śaraṇa) je velice důležité. Další bod je śānta, mírumilovnost. Oddaný nemá být vzrušený. Má být spokojený se svým přirozeným příjmem, jíst pouze tolik, kolik potřebuje, aby si zachoval zdraví, žít v ústraní a být vždy klidný. Klid mysli je nezbytný pro rozvoj vědomí Kṛṣṇy.

Dalším bodem je maitra, přátelskost. Oddaný má být přátelský ke každému, ale důvěrné přátelství má udržovat jedině s oddanými. K ostatním se má chovat oficiálně. Může říci: “Ano, pane. Co říkáte, je v pořádku,” ale nemá se k takovým lidem chovat důvěrně. Má však mít soucit s nevinnými lidmi, kteří nejsou ani ateističtí, ani příliš vyspělí v duchovní realizaci. K nim má být soucitný a co nejvíce je poučovat, jak mohou pokročit ve vědomí Kṛṣṇy. Oddaný má být vždy ātmavān, ve svém duchovním postavení. Nemá zapomínat, že jeho hlavním zájmem je udělat pokrok v duchovním vědomí, vědomí Kṛṣṇy, a nemá se nevědomě ztotožňovat s tělem a myslí. Ātmā znamená tělo nebo mysl, ale v tomto verši slovo ātmavān konkrétně znamená, že oddaný má být seberealizovaný. Má si neustále udržovat čisté vědomí své duchovní totožnosti a nepokládat se za hmotné tělo nebo mysl. Tak bude s jistotou dělat pokroky ve vědomí Kṛṣṇy.