SLOKA 16
kāñcī-guṇollasac-chroṇiṁ
hṛdayāmbhoja-viṣṭaram
darśanīyatamaṁ śāntaṁ
mano-nayana-vardhanam
kāñcī—pás; guṇa—kvalita; ullasat—zářivý; śroṇim—Jeho bedra a boky; hṛdaya—srdce; ambhoja—lotos; viṣṭaram—Jehož místo; darśanīya-tamam—velice okouzlující na pohled; śāntam—klidný; manaḥ—mysli, srdce; nayana—oči; vardhanam—těšící.
Stojí na lotosu srdce Svého oddaného a Jeho bedra a boky obepíná pás. Pohled na Něho je velice okouzlující a Jeho klid těší oči a duše oddaných, kteří na Něj hledí.
Slovo darśanīyatamam znamená, že Pán je tak krásný, že oddaný yogī nechce vidět nic jiného. Jeho touha vidět krásné věci je zcela uspokojena pohledem na Pána. V hmotném světě chceme vidět krásu, ale naše touha není nikdy uspokojena. Kvůli hmotnému znečištění jsou všechny touhy, které máme v hmotném světě, věčně nenaplněné. Jakmile se však naše touhy vidět, naslouchat, dotýkat se atd. pojí s uspokojením Nejvyšší Osobnosti Božství, jsou na úrovni nejvyšší dokonalosti.
Přestože je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, ve Své věčné podobě tak krásný a tolik těší srdce oddaného, nepřitahuje impersonalisty, kteří chtějí meditovat o Jeho neosobním aspektu. Tato neosobní meditace je jen zbytečná námaha. Skuteční yogīni se s přivřenýma očima soustředí na podobu Nejvyšší Osobnosti Božství, a nikoliv na něco prázdného nebo neosobního.