SLOKA 18

Člověk má neustále upírat mysl na Nejvyšší Osobnost Božství. Jakmile si zvykne myslet na jednu z nespočetně mnoha podob Pána, jako je Kṛṣṇa, Viṣṇu, Rāma, Nārāyaṇa atd., dosáhne dokonalosti yogy. To je potvrzeno v Brahma-saṁhitě — ten, kdo vyvinul čistou lásku k Pánu a jehož oči jsou potřeny balzámem transcendentálního láskyplného vztahu, vidí Nejvyšší Osobnost Božství neustále ve svém srdci. Oddaní zvláště vidí Pána v krásné černé podobě Śyāmasundary. To je dokonalost yogy. Člověk má vykonávat yogu tak dlouho, až dosáhne stavu, kdy jeho mysl ani na okamžik nezakolísá. Oṁ tad viṣṇoḥ paramaṁ padaṁ sadā paśyanti sūrayaḥ — podoba Viṣṇua je nejvyšší individualita a mudrci a světci ji vidí neustále.

Témuž účelu slouží, když oddaný uctívá podobu Pána v chrámu. Mezi oddanou službou v chrámu a meditací o podobě Pána není žádný rozdíl, protože podoba Pána je stejná, ať se zjevuje v mysli nebo v nějakém hmatatelném prvku. Existuje osm druhů podob, na které mají oddaní doporučeno se dívat. Mohou být z písku, hlíny, dřeva nebo kamene, lze o nich rozjímat v mysli nebo mohou být z drahokamů, kovu nebo malované barvami, ale všechny tyto podoby mají stejnou hodnotu. Není pravda, že ten, kdo medituje o podobě v mysli, vidí něco jiného než ten, kdo uctívá podobu v chrámu. Nejvyšší Osobnost Božství je absolutní, a proto mezi oběma podobami není žádný rozdíl. Impersonalisté, kteří chtějí znevážit věčnou podobu Pána, si představují nějaký kulatý symbol. Zvláště oblíbená je u nich oṁkāra, která má také podobu. V Bhagavad-gītě je řečeno, že oṁkāra je podoba Pána jako písmeno. Stejně tak existují figurální a malované podoby Pána.

Další významné slovo v tomto verši je puṇya-śloka-yaśaskaram. Oddaný se nazývá puṇya-śloka. Stejně jako se člověk očistí zpíváním svatého jména Pána, může se očistit jednoduše zpíváním jména svatého oddaného. Čistý oddaný Pána a Samotný Pán se od sebe neliší. Někdy je vhodné zpívat jméno svatého oddaného. Je to velice posvátná metoda. Pán Caitanya jednou zpíval svatá jména gopī a Jeho studenti Ho kritizovali: “Proč zpíváš jména gopī? Proč ne ,Kṛṣṇa’?” Pána Caitanyu kritika popudila a vyvolalo to mezi Ním a Jeho studenty velké nedorozumění. Chtěl je potrestat, že Ho chtěli poučovat o transcendentální metodě opěvování.

Pánova krása tkví v tom, že oddaní spojení s Jeho činnostmi jsou také oslavováni. Arjuna, Prahlāda, Janaka Mahārāja, Bali Mahārāja a mnozí další oddaní ani nebyli v životním stavu odříkání; byli hospodáři. Někteří z nich, jako Prahlāda Mahārāja a Bali Mahārāja, se narodili v démonských rodinách. Otec Prahlāda Mahārāje byl démon a Bali Mahārāja byl vnukem Prahlāda Mahārāje, a přesto jsou slavní díky svému sdružování se s Pánem. Každý věčný společník Pána je oslavován společně s Ním. Závěr je, že dokonalý yogī by měl neustále vidět podobu Pána, a dokud takto neustálí svoji mysl, má praktikovat yogu.