SLOKA 21
sañcintayed bhagavataś caraṇāravindaṁ
vajrāṅkuśa-dhvaja-saroruha-lāñchanāḍhyam
uttuṅga-rakta-vilasan-nakha-cakravāla-
jyotsnābhir āhata-mahad-dhṛdayāndhakāram
sañcintayet—má se soustředit; bhagavataḥ—Pána; caraṇa-aravindam—na lotosové nohy; vajra—blesk; aṅkuśa—bodec (hůl na pohánění slonů); dhvaja—praporek; saroruha—lotos; lāñchana—znaky; āḍhyam — ozdobené s; uttuṅga—výrazné; rakta—červené; vilasat—zářící; nakha — nehty; cakravāla—kruh kolem měsíce; jyotsnābhiḥ—s jasem; āhata — rozehnaná; mahat—hustá; hṛdaya—srdce; andhakāram—temnota.
Oddaný má nejprve soustředit mysl na Pánovy lotosové nohy, které zdobí znaky blesku, bodce, praporku a lotosu. Lesk jejich krásných rubínových nehtů připomíná kruh kolem měsíce a rozptyluje hustou temnotu v srdci.
Māyāvādī říká, že jelikož člověk nedokáže upřít svoji mysl na neosobní existenci Absolutní Pravdy, může si představit libovolnou podobu a upřít mysl na ni. Takový postup se zde však nedoporučuje. Představa je vždy jen představou a jejím výsledkem je pouze další představa.
Zde je uveden konkrétní popis věčné podoby Pána. Je líčeno Pánovo chodidlo s výraznými čarami, které mají tvar blesku, praporku, lotosového květu a bodce. Lesk Jeho výrazně zářících nehtů na nohách připomíná světlo měsíce. Pokud yogī hledí na znaky Pánova chodidla a na planoucí jas Jeho nehtů, může být osvobozen z temnoty nevědomosti v hmotném světě. Tohoto osvobození se nedosahuje mentální spekulací, ale pohledem na světlo vycházející ze zářivých nehtů na nohách Pána. Chce-li se tedy člověk osvobodit z temnoty nevědomosti hmotného světa, musí nejprve upřít svoji mysl na lotosové nohy Pána.