SLOKA 22
yac-chauca-niḥsṛta-sarit-pravarodakena
tīrthena mūrdhny adhikṛtena śivaḥ śivo ’bhūt
dhyātur manaḥ-śamala-śaila-nisṛṣṭa-vajraṁ
dhyāyec ciraṁ bhagavataś caraṇāravindam
yat—Pánovy lotosové nohy; śauca—umývat; niḥsṛta—protékající; sarit-pravara—Gangy; udakena—vodou; tīrthena—svatou; mūrdhni—na své hlavě; adhikṛtena—nesenou; śivaḥ—Pán Śiva; śivaḥ—příznivý; abhūt—stal se; dhyātuḥ—meditujícího; manaḥ—v mysli; śamala-śaila—hora hříchu; nisṛṣṭa—vržený; vajram—blesk; dhyāyet—má meditovat; ciram — po dlouhou dobu; bhagavataḥ—Pána; caraṇa-aravindam—o lotosových nohách.
Požehnaný Pán Śiva je ještě požehnanější tím, že na své hlavě nese svaté vody Gangy, které pocházejí z vody, jež umývala Pánovy lotosové nohy. Pánovy nohy působí jako blesky metané s cílem rozbít horu hříchu navršenou v mysli meditujícího oddaného. Yogī má tedy dlouho meditovat o lotosových nohách Pána.
V tomto verši se výslovně hovoří o postavení Pána Śivy. Impersonalisté tvrdí, že Absolutní Pravda nemá žádnou podobu, a člověk si proto může rovnocenně představit podobu Viṣṇua, Pána Śivy, bohyně Durgy nebo jejich syna Gaṇeśe. Nejvyšší Osobnost Božství je však ve skutečnosti Nejvyšším Pánem všech. V Caitanya-caritāmṛtě (Ādi 5.142) je řečeno: ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya — Nejvyšší Pán je Kṛṣṇa a všichni ostatní, včetně Pána Śivy a Pána Brahmy (o jiných polobozích ani nemluvě), jsou Kṛṣṇovi služebníci. Totéž je uvedeno zde. Pán Śiva je významný proto, že nese na své hlavě svatou vodu Gangy, která pochází z umývání nohou Pána Viṣṇua. V Hari-bhakti-vilāse od Sanātany Gosvāmīho je řečeno, že každý, kdo klade Nejvyššího Pána a polobohy, včetně Pána Śivy a Pána Brahmy, na stejnou úroveň, se okamžitě stává pāṣaṇḍīm neboli ateistou. Nikdy bychom si neměli myslet, že Nejvyšší Pán Viṣṇu a polobozi jsou ve stejném postavení.
Dalším důležitým bodem v tomto verši je, že mysl podmíněné duše, která je od nepaměti ve styku s hmotnou energií, obsahuje hromady špíny v podobě tužeb panovat hmotné přírodě. Tato špína je jako hora, ale hora může být rozbita, když do ní udeří blesk. Meditování o lotosových nohách Pána působí na horu špíny v mysli yogīna jako blesk. Chce-li yogī rozbít horu špíny ve své mysli, má se soustředit na lotosové nohy Pána, a ne si představovat něco prázdného nebo neosobního. Jelikož nahromaděná špína je jako mohutná hora, yogī musí meditovat o lotosových nohách Pána po značně dlouhou dobu. Kdo je však zvyklý myslet na lotosové nohy Pána neustále, je v jiné situaci. Oddaní jsou tak upřeni na Pánovy lotosové nohy, že nemyslí na nic jiného. Ti, kdo praktikují jógový systém, musí poté, co dodržováním usměrňujících zásad ovládnou své smysly, dlouho meditovat o lotosových nohách Pána.
Je zde konkrétně řečeno (bhagavataś caraṇāravindam), že je třeba myslet na lotosové nohy Nejvyššího Pána. Māyāvādīni si představují, že člověk může dosáhnout osvobození tím, že bude myslet na lotosové nohy Pána Śivy, Pána Brahmy nebo bohyně Durgy, ale to není pravda. Zde je konkrétně řečeno: bhagavataḥ, což znamená “Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua”, a nikoho jiného. Další významnou vazbou v tomto verši je śivaḥ śivo 'bhūt. To, že Pán Śiva je veliký a představuje zdroj přízně, je jeho přirozené postavení, ale jelikož přijímá na svoji hlavu vodu Gangy, která vyvěrá z lotosových nohou Pána, stává se ještě příznivějším a důležitějším. Klade se důraz na lotosové nohy Pána. Dokonce i Pán Śiva získává na důležitosti vztahem s lotosovýma nohama Pána, nemluvě o jiných, obyčejných živých bytostech.