SLOKA 36
so ’py etayā caramayā manaso nivṛttyā
tasmin mahimny avasitaḥ sukha-duḥkha-bāhye
hetutvam apy asati kartari duḥkhayor yat
svātman vidhatta upalabdha-parātma-kāṣṭhaḥ
saḥ—yogī; api—navíc; etayā—tímto; caramayā—konečným; manasaḥ—mysli; nivṛttyā—ukončením hmotných reakcí; tasmin—ve své; mahimni—nejvyšší slávě; avasitaḥ—umístěný; sukha-duḥkha-bāhye—mimo štěstí a neštěstí; hetutvam—příčina; api—vskutku; asati—výtvor nevědomosti; kartari—ve falešném egu; duḥkhayoḥ—radosti a bolesti; yat — co; sva-ātman—sobě samotnému; vidhatte—přisuzuje; upalabdha—realizace; para-ātma—o Osobnosti Božství; kāṣṭhaḥ—nejvyšší pravda.
Mysl, která takto dosáhla nejvyššího transcendentálního stadia, se vymyká všem hmotným reakcím a spočívá ve své vlastní slávě, kdy je transcendentální všem hmotným pojetím štěstí a neštěstí. Tehdy yogī realizuje pravdu o svém vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství. Zjišťuje, že radost, bolest a jejich vzájemné působení, jež přisuzoval sám sobě, způsobuje ve skutečnosti falešné ego, které je výtvorem nevědomosti.
Zapomnění na svůj vztah k Nejvyšší Osobnosti Božství je výtvor nevědomosti. Živá bytost může tuto nevědomost, kdy se považuje za nezávislou na Nejvyšším Pánu, odstranit pomocí yogy. Její skutečný vztah je vztahem věčné lásky. Údělem každé živé bytosti je poskytovat Pánovi transcendentální láskyplnou službu. Stav zapomnění tohoto sladkého vztahu se nazývá nevědomost, v níž je podmíněná duše nucena třemi kvalitami hmotné přírody považovat se za poživatele. Když oddaný očistí svoji mysl a pochopí, že musí být sladěna s touhami Nejvyšší Osobnosti Božství, dosáhne dokonalého transcendentálního stavu, který přesahuje vnímání hmotného neštěstí a štěstí.
Dokud člověk jedná na vlastní pěst, je vystaven různým hmotným vjemům takzvaného štěstí a neštěstí. Štěstí ve skutečnosti neexistuje. Stejně jako neexistuje žádné štěstí v činnostech šílence, tak i v hmotných činnostech jsou mentální představy o štěstí a neštěstí pouhými výmysly. Ve skutečnosti je všechno neštěstí.
Když je mysl naladěna tak, aby jednala podle Pánovy touhy, bylo dosaženo transcendentálního stadia. Touha panovat hmotné přírodě je příčinou nevědomosti — když je odstraněna a touhy jsou sladěny s touhami Nejvyššího Pána, živá bytost dosáhla dokonalosti. Upalabdha-parātma-kāṣṭhaḥ. Upalabdha znamená “realizace”. Realizace se nutně pojí s individualitou. Skutečná realizace přichází ve stadiu dokonalosti, osvobození. Nivṛttyā znamená, že si živá bytost ponechává svoji individualitu — jednota znamená, že realizuje štěstí ve štěstí Nejvyššího Pána. V Nejvyšším Pánu existuje jedině štěstí. Ānandamayo 'bhyāsāt — Pán je Svou povahou plný transcendentálního štěstí. Jednota s Nejvyšším Pánem ve stadiu osvobození znamená, že živá bytost nerealizuje nic jiného než štěstí. Přesto si však stále zachovává svoji individuální existenci, jinak by zde nebylo použité slovo upalabdha, které označuje individuální realizaci transcendentálního štěstí.