SLOKA 37
dehaṁ ca taṁ na caramaḥ sthitam utthitaṁ vā
siddho vipaśyati yato ’dhyagamat svarūpam
daivād upetam atha daiva-vaśād apetaṁ
vāso yathā parikṛtaṁ madirā-madāndhaḥ
deham—hmotné tělo; ca—a; tam—to; na—ne; caramaḥ—poslední; sthitam—sedící; utthitam—vstávající; vā—nebo; siddhaḥ—realizovaná duše; vipaśyati—chápe; yataḥ—protože; adhyagamat—dosáhla; sva-rūpam—své skutečné totožnosti; daivāt—podle osudu; upetam—dospěla; atha—navíc; daiva-vaśāt—podle osudu; apetam—odešla; vāsaḥ—šaty; yathā—jako; parikṛtam—oblečené; madirā-mada-andhaḥ—ten, kdo je zaslepený opilostí.
Dokonale realizovaná duše dosáhla své skutečné totožnosti, a proto nechápe, jak se hmotné tělo pohybuje nebo jedná, stejně jako opilý člověk neví, zda má na sobě šaty nebo ne.
Toto životní stadium vysvětluje Rūpa Gosvāmī v Bhakti-rasāmṛta-sindhu. Ten, jehož mysl je zcela sladěná s touhou Nejvyšší Osobnosti Božství a kdo se na sto procent věnuje oddané službě Pánu, zapomíná na hmotné požadavky svého těla.