SLOKA 39
na cāsya kaścid dayito
na dveṣyo na ca bāndhavaḥ
āviśaty apramatto ’sau
pramattaṁ janam anta-kṛt
na—ne; ca—a; asya—Nejvyšší Osobnosti Božství; kaścit—někdo; dayitaḥ—drahý; na—ne; dveṣyaḥ—nepřítel; na—ne; ca—a; bāndhavaḥ—přítel; āviśati—přistupuje; apramattaḥ—pozorný; asau—On; pramattam—nepozorné; janam—osoby; anta-kṛt—ten, který ničí.
Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, není nikdo drahý a nikdo není Jeho nepřítel či přítel. Pán však inspiruje ty, kteří na Něho nezapomněli, a ničí ty, kteří zapomínají.
Zapomenutí na svůj vztah k Pánu Viṣṇuovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, je příčinou opakovaného rození a umírání. Živá bytost je stejně věčná jako Nejvyšší Pán, ale kvůli svému zapomnění se dostává do hmotného světa, převtěluje se z jednoho těla do druhého a myslí si, že s tělem zaniká i ona. Skutečnou příčinou jejího zničení je to, že zapomněla na svůj vztah k Pánu Viṣṇuovi. Každý, kdo obnoví své vědomí původního vztahu, dostává od Pána inspiraci. To neznamená, že Pán je něčí nepřítel a něčí přítel. Pomáhá každému — ten, kdo není zmaten vlivem hmotné energie, je zachráněn a ten, kdo je zmaten, je zničen. Je proto řečeno: hariṁ vinā na sṛtiṁ taranti — nikdo se nemůže zachránit před opakovaným rozením a umíráním bez pomoci Nejvyššího Pána. Je proto povinností všech živých bytostí přijmout útočiště u lotosových nohou Viṣṇua, a zachránit se tak z koloběhu zrození a smrti.