SLOKA 45
so ’nanto ’nta-karaḥ kālo
’nādir ādi-kṛd avyayaḥ
janaṁ janena janayan
mārayan mṛtyunāntakam
saḥ—ten; anantaḥ—bez konce; anta-karaḥ—ničitel; kālaḥ—čas; anādiḥ—bez počátku; ādi-kṛt—stvořitel; avyayaḥ—nepodléhající změnám; janam—osoby; janena—osobami; janayan—tvořící; mārayan—ničící; mṛtyunā—smrtí; antakam—pána smrti.
Věčný časový faktor nemá počátek ani konec. Je zástupcem Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který tento svět zločinu stvořil. Způsobuje konec tohoto světa jevů. Tvoří tím způsobem, že z jedné bytosti nechává vznikat další, a také celý vesmír ničí, přičemž odstraňuje i pána smrti, Yamarāje.
Působením věčného času, který je zástupcem Nejvyšší Osobnosti Božství, otec plodí syna a působením kruté smrti umírá. Ale vliv času zabíjí i pána kruté smrti. Jinými slovy, všichni polobozi v hmotném světě jsou dočasní, stejně jako my. My se dožíváme nanejvýš sta let, a přestože se polobozi mohou dožívat milionů a miliard let, také nejsou věční. Nikdo nemůže žít v tomto hmotném světě věčně. Jevový svět je stvořen, udržován a zničen pokynem Pánova malíčku. Oddaný proto v tomto hmotném světě nic nechce; přeje si pouze sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství. Toto služebnictví existuje věčně, neboť Pán, Jeho služebník i služba jsou věčné.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté deváté kapitole třetího zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Kapilovo vysvětlení oddané služby”.