SLOKA 18
evaṁ kuṭumba-bharaṇe
vyāpṛtātmājitendriyaḥ
mriyate rudatāṁ svānām
uru-vedanayāsta-dhīḥ
evam—takto; kuṭumba-bharaṇe—v udržování rodiny; vyāpṛta—pohroužená; ātmā—jeho mysl; ajita—neovládnuté; indriyaḥ—jeho smysly; mriyate—umírá; rudatām—za nářku; svānām—svých příbuzných; uru — velká; vedanayā—s bolestí; asta—zbaven; dhīḥ—vědomí.
Muž, který se s neovládnutými smysly zaměstnával udržováním své rodiny, takto umírá ve velkém smutku s pohledem na své plačící příbuzné. Umírá velice žalostně, s velkými bolestmi a v bezvědomí.
V Bhagavad-gītě je řečeno, že v okamžiku smrti bude člověk pohroužen do myšlenek, které rozvíjel po celý svůj život. Poslední myšlenky toho, kdo neměl jiné plány, než jak řádně zaopatřit členy své rodiny, se budou nutně týkat rodinných starostí. To je v případě obyčejného člověka přirozený sled událostí. Obyčejný člověk nezná cíl své životní cesty — během tohoto krátkého záblesku života je naplno zaměstnán udržováním své rodiny. V posledním stadiu není nikdo spokojený s tím, jak vylepšil rodinnou hospodářskou situaci — každý si myslí, že nezajistil dostatečně dobré podmínky. Kvůli své hluboké rodinné náklonnosti člověk zapomíná na svoji hlavní povinnost: ovládnout smysly a vyvinout duchovní vědomí. Umírající muž někdy svěřuje rodinné záležitosti svému synovi nebo jinému příbuznému se slovy: “Odcházím. Prosím, postarej se o rodinu.” Neví, kam jde, ale přesto si i v okamžiku smrti dělá starosti o to, jak bude zaopatřena jeho rodina. Někdy vidíme, jak umírající člověk žádá lékaře o prodloužení života alespoň o několik let, aby mohl dokončit svůj plán na zabezpečení rodiny, na kterém začal pracovat. To jsou hmotné nemoci podmíněné duše. Zcela zapomíná na své skutečné poslání vyvinout vědomí Kṛṣṇy a neustále velice vážně plánuje, jak se postará o svoji rodinu, přestože střídá jednu rodinu za druhou.