SLOKA 31
ekaḥ prapadyate dhvāntaṁ
hitvedaṁ sva-kalevaram
kuśaletara-pātheyo
bhūta-droheṇa yad bhṛtam
ekaḥ—sám; prapadyate—vstupuje; dhvāntam—temnota; hitvā—po opuštění; idam—tohoto; sva—svého; kalevaram—těla; kuśala-itara — hřích; pātheyaḥ—jeho peníze na cestu; bhūta—jiným živým bytostem; droheṇa—ubližováním; yat—které tělo; bhṛtam—bylo udržováno.
Po opuštění svého současného těla jde sám do nejtemnějších oblastí pekla a peníze, které ve své závisti vůči jiným živým bytostem získal, jsou penězi na cestu, s nimiž opouští tento svět.
Když muž vydělává pro rodinu i sebe samotného peníze nečestnými prostředky, mnoho rodinných členů si bude těchto peněz užívat, ale on sám půjde do pekla. Člověk, který si užívá tak, že vydělává peníze, závidí druhým a raduje se s rodinou a přáteli, si bude muset sám vychutnat výsledné hříšné reakce, které nahromadil během svého života, jenž byl plný násilí a prožitý nedovoleným způsobem. Když například muž obstará peníze tak, že někoho zabije, a těmito penězi vydržuje svoji rodinu, všichni, kteří jeho hříšné peníze používají, nesou částečnou zodpovědnost a také půjdou do pekla, ale hlavní organizátor bude zvláště potrestán. Výsledkem hmotného požitku je, že si člověk s sebou bere pouze hříšné reakce, ale žádné peníze. Peníze, které vydělal, zůstanou v tomto světě.
I v tomto světě platí, že získá-li někdo peníze vraždou, členové jeho rodiny nejsou popraveni, přestože jsou znečištěni hříchem. Samotný vrah, který takto vydržoval svoji rodinu, je však popraven. Přímý pachatel nese za hříšné činnosti větší zodpovědnost než nepřímý poživatel. Velký učenec Cāṇakya Paṇḍita tedy říká, že člověk by měl celé své vlastnictví použít ve věci sat, to znamená v zájmu Nejvyšší Osobnosti Božství, protože si nic nemůže vzít s sebou. Vše, co má, zůstane zde a bude pro něj ztracené. Buď my opustíme peníze, nebo peníze opustí nás, ale budeme se s nimi muset rozloučit. Nejlepším využitím peněz, které máme, je utratit je tak, abychom získali vědomí Kṛṣṇy.