SLOKA 30
evaṁ kuṭumbaṁ bibhrāṇa
udaram bhara eva vā
visṛjyehobhayaṁ pretya
bhuṅkte tat-phalam īdṛśam
evam—takto; kuṭumbam—rodinu; bibhrāṇaḥ—ten, kdo živil; udaram—žaludek; bharaḥ—ten, kdo živil; eva—pouze; vā—nebo; visṛjya—po opuštění; iha—zde; ubhayam—oba; pretya—po smrti; bhuṅkte—podstupuje; tat—toho; phalam—výsledek; īdṛśam—takový.
Člověk, který živil sebe a členy své rodiny hříšnými činnostmi, trpí po opuštění tohoto těla v pekelných podmínkách a jeho příbuzní trpí také.
Chybou moderní civilizace je, že člověk nevěří v příští život. Ale bez ohledu na to, zda věří nebo ne, příští život existuje a člověk, který nežije zodpovědně podle příkazů autoritativních písem, jako jsou Vedy a Purāṇy, bude muset trpět. Příslušníci nižších životních druhů, než je lidský, za své jednání nezodpovídají, protože jsou stvořeni tak, aby jednali určitým způsobem, ale pokud živá bytost jedná nezodpovědně i na vyvinuté úrovni lidského vědomí, nevyhnutelně ji čeká pekelný život, který popisují tyto verše.