SLOKA 42
tām ātmano vijānīyāt
paty-apatya-gṛhātmakam
daivopasāditaṁ mṛtyuṁ
mṛgayor gāyanaṁ yathā
tām—Pánova māyā; ātmanaḥ—jí; vijānīyāt—má vědět; pati—manžel; apatya—děti; gṛha—dům; ātmakam—sestávající z; daiva—autoritou Pána; upasāditam—způsobená; mṛtyum—smrt; mṛgayoḥ—lovce; gāyanam—zpěv; yathā—jako.
Žena má tedy považovat svého manžela, dům a děti za řízení vnější energie Pána způsobující její smrt, stejně jako sladký zpěv lovce přivolává smrt jelena.
V těchto pokynech Pána Kapiladeva je vysvětleno, že nejen žena je bránou do pekla pro muže, ale i muž je bránou do pekla pro ženu. Záleží na jejich připoutanosti. Muž začne být poután k ženě na základě její služby, krásy a mnoha dalších předností a žena začne být poutána k muži proto, že jí dává pěkný domov, ozdoby, šaty a děti. Podstatná je jejich vzájemná připoutanost. Dokud jsou k sobě navzájem poutáni na základě takového hmotného požitku, žena je nebezpečná pro muže a muž je také nebezpečný pro ženu. Přesune-li se však jejich připoutanost směrem ke Kṛṣṇovi, oba si začnou být vědomi Kṛṣṇy a jejich manželství bude velice pěkné. Śrīla Rūpa Gosvāmī proto doporučuje:
anāsaktasya viṣayān
yathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate
(Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.255)
Muž a žena mají spolu žít jako hospodáři ve vztahu ke Kṛṣṇovi a pouze proto, aby vykonávali své povinnosti ve službě Kṛṣṇovi. Nechť jsou děti, manželka i manžel zaměstnáni povinnostmi ve vědomí Kṛṣṇy, a potom veškerá tělesná, hmotná připoutanost zmizí. Jelikož společným prostředníkem bude Kṛṣṇa, jejich vědomí bude čisté a nikdy nepoklesnou.