SLOKA 45-46
dravyopalabdhi-sthānasya
dravyekṣāyogyatā yadā
tat pañcatvam ahaṁ-mānād
utpattir dravya-darśanam
yathākṣṇor dravyāvayava-
darśanāyogyatā yadā
tadaiva cakṣuṣo draṣṭur
draṣṭṛtvāyogyatānayoḥ
dravya—předmětů; upalabdhi—vnímání; sthānasya—místa; dravya — předmětů; īkṣā—vnímání; ayogyatā—neschopnost; yadā—když; tat—to; pañcatvam—smrt; aham-mānāt—z mylného pojetí své totožnosti; utpattiḥ—zrození; dravya—hmotné tělo; darśanam—když vidí; yathā — jako; akṣṇoḥ—očí; dravya—předmětů; avayava—části; darśana—vidět; ayogyatā—neschopnost; yadā—když; tadā—tehdy; eva—vskutku; cakṣuṣaḥ—zraku; draṣṭuḥ—pozorovatele; draṣṭṛtva—schopnosti vidět; ayogyatā—neschopnost; anayoḥ—jich obou.
Když kvůli chorobnému zanícení očního nervu ztratí oči schopnost vidět barvu či tvar, zrak je umrtven a živá bytost, která je pozorovatelem očí i zraku, ztrácí schopnost vidění. Podobně když hmotné tělo, v němž dochází k vnímání předmětů, ztratí schopnost vnímat, nazývá se to smrt. Chvíle, kdy živá bytost začne pohlížet na hmotné tělo jako na sebe samotnou, se nazývá zrození.
Když někdo řekne: “Já vidím,” znamená to, že vidí svým zrakovým nástrojem, očima nebo brýlemi. Je-li tento nástroj rozbitý, nemocný nebo neschopný činnosti, živá bytost jakožto pozorovatel také přestává jednat. Stejně tak — v tomto hmotném těle v současnosti jedná živá duše, a když tělo ztratí své schopnosti a přestane jednat, duše také přestane vykonávat své reakční činnosti. Rozbije-li se její činný nástroj a přestane fungovat, nazývá se to smrt. Když duše dostane opět nový činný nástroj, nazývá se to zrození. Toto rození a umírání probíhá každým okamžikem, neboť tělo se neustále mění. Poslední změna se nazývá smrt a přijetí nového těla se nazývá zrození. To je odpověď na otázku zrození a smrti. Živá bytost se však nerodí ani neumírá, ale je věčná. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā: na hanyate hanyamāne śarīre — živá bytost nikdy neumírá; ani po smrti či zničení tohoto hmotného těla.