SLOKA 6
kṛmibhiḥ kṣata-sarvāṅgaḥ
saukumāryāt pratikṣaṇam
mūrcchām āpnoty uru-kleśas
tatratyaiḥ kṣudhitair muhuḥ
kṛmibhiḥ—červy; kṣata—kousané; sarva-aṅgaḥ—po celém těle; saukumāryāt—kvůli své choulostivosti; prati-kṣaṇam—každou chvíli; mūrcchām—bezvědomí; āpnoti—upadá do; uru-kleśaḥ—jehož utrpení je veliké; tatratyaiḥ—žijící tam (v břiše); kṣudhitaiḥ—hladoví; muhuḥ — znovu a znovu.
Dítě, které znovu a znovu koušou po celém těle hladoví červi žijící v břiše, trpí hroznými bolestmi, jelikož je velice choulostivé. V této strašné situaci každou chvíli upadá do bezvědomí.
Utrpení hmotné existence cítíme nejen po opuštění matčina lůna, ale již v něm. Nešťastný život začíná ve chvíli, kdy živá bytost přijde poprvé do styku se svým hmotným tělem. Na tento zážitek však bohužel zapomeneme a nebereme bolesti zrození příliš vážně. V Bhagavad-gītě je proto výslovně uvedeno, že člověk má velice dbát na to, aby pochopil, jaké těžkosti představuje zrození a smrt. Stejně jako musíme projít mnoha těžkostmi během utváření tohoto těla v lůně matky, mnohé potíže nastávají i v okamžiku smrti. Jak bylo popsáno v minulé kapitole, živá bytost se musí převtělovat z jednoho těla do druhého, a když vstupuje do těl psů a prasat, dostává se do zvláště nepříznivých podmínek. Navzdory tomuto utrpení však pod vlivem māyi na vše zapomeneme a jsme okouzleni svým současným takzvaným štěstím, o němž je řečeno, že ve skutečnosti není ničím jiným než zmírněním neštěstí.