SLOKA 42
bahir-jāta-virāgāya
śānta-cittāya dīyatām
nirmatsarāya śucaye
yasyāhaṁ preyasāṁ priyaḥ
bahiḥ—od vnějších věcí; jāta-virāgāya—tomu, kdo vyvinul odpoutanost; śānta-cittāya—jehož mysl je klidná; dīyatām—nechť jsou dány tyto pokyny; nirmatsarāya—nezávistivý; śucaye—dokonale očištěn; yasya—jehož; aham—Já; preyasām—ze všeho, co je velice drahé; priyaḥ — nejdražší.
Tyto pokyny má duchovní mistr předat těm, jimž je Nejvyšší Osobnost Božství dražší než cokoliv jiného, kteří nikomu nezávidí, jsou dokonale očištěni a vyvinuli odpoutanost od všeho, co se netýká vědomí Kṛṣṇy.
Na počátku se nikdo nemůže nacházet v nejvyšším stadiu oddané služby. Bhakta zde znamená ten, kdo se nezdráhá podstoupit očistný proces, aby se stal bhaktou. Každý, kdo se chce stát oddaným Pána, musí přijmout duchovního mistra a ptát se ho, jak pokročit v oddané službě. Sloužit oddanému, zpívat svaté jméno podle určité metody počítání, uctívat Božstva, naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu či Bhagavad-gītě od realizované osoby a žít na posvátném místě, kde oddanou službu nic nenarušuje, jsou první z šedesáti čtyř duchovních činností důležitých pro pokrok v oddané službě. Každý, kdo se věnuje těmto pěti základním činnostem, se nazývá oddaný.
Oddaný musí být připravený prokazovat nezbytnou úctu duchovnímu mistrovi a nemá zbytečně závidět svým duchovním bratrům. Naopak — je-li některý jeho duchovní bratr osvícenější a pokročilejší ve vědomí Kṛṣṇy, oddaný ho má přijímat za téměř rovného duchovnímu mistrovi a být šťastný, když vidí své duchovní bratry dělat pokroky ve vědomí Kṛṣṇy. Oddaný má být vždy velice laskavý k obyčejným lidem a poučovat je o vědomí Kṛṣṇy, neboť to je jediné řešení, jak se může živá bytost vysvobodit ze zajetí māyi. To je skutečná humanitární činnost, protože jde o způsob, jak projevit milost jiným lidem, kteří ji zoufale potřebují. Slovo śuśrūṣābhiratāya označuje osobu, která věrně slouží duchovnímu mistrovi. Oddaný má duchovnímu mistrovi poskytovat osobní službu a starat se, aby měl veškeré pohodlí. Pokud tak činí, je také oprávněným uchazečem pro přijetí těchto pokynů. Výraz bahir-jāta-virāgāya znamená “ten, kdo vyvinul odpoutanost od vnějších a vnitřních hmotných sklonů”. Nejenže je odpoutaný od činností, které se nepojí s vědomím Kṛṣṇy, ale má také cítit vnitřní odpor k materialistickému způsobu života. Nesmí závidět a musí myslet na blaho všech živých bytostí — nejen lidí, ale i ostatních. Slovo śucaye znamená “ten, kdo je očištěný vně i uvnitř”. Abychom se skutečně očistili vně i uvnitř, musíme neustále zpívat svaté jméno Pána, “Hare Kṛṣṇa” nebo “Viṣṇu”.
Slovo dīyatām znamená, že poznání vědomí Kṛṣṇy má předávat duchovní mistr. Duchovní mistr nesmí přijmout žáka, který není kvalifikovaný; nesmí jednat jako profesionál a přijímat žáky pro peněžitý zisk. Pravý duchovní mistr musí vidět, že ten, koho se chystá zasvětit, má pravé vlastnosti. Nikdo nemá být zasvěcen, není-li toho hoden. Duchovní mistr má svého žáka připravovat tak, aby se Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, stal v budoucnosti jediným a nejdražším cílem jeho života.
Tyto dva verše jasně popisují vlastnosti oddaného. Ten, kdo skutečně vyvinul všechny zde uvedené vlastnosti, již dospěl do postavení oddaného. Pokud někdo zatím všechny nevyvinul, musí ještě splnit dané podmínky, aby se stal dokonalým oddaným.