SLOKA 22
tam eva dhyāyatī devam
apatyaṁ kapilaṁ harim
babhūvācirato vatsa
niḥspṛhā tādṛśe gṛhe
tam—o Něm; eva—jistě; dhyāyatī—meditovala; devam—božský; apatyam—syn; kapilam—Pán Kapila; harim—Nejvyšší Osobnost Božství; babhūva—stala se; acirataḥ—velmi brzy; vatsa—ó drahý Viduro; niḥspṛhā—nepřipoutaná; tādṛśe gṛhe—k takovému domovu.
Ó Viduro, stálou meditací o svém synovi, Nejvyšší Osobnosti Božství Kapiladevovi, ztratila velmi brzy zájem o svůj přepychově zařízený domov.
Zde je názorný příklad toho, jak lze dosáhnout duchovního pokroku prostřednictvím vědomí Kṛṣṇy. Kapiladeva je Kṛṣṇa, který se zjevil jako syn Devahūti. Když Kapila odešel z domova, Devahūti na Něj ustavičně myslela, a tak byla stále ve vědomí Kṛṣṇy. Díky svému stálému vědomí Kṛṣṇy se byla schopna vzdát domova.
Dokud nezaměříme svoji připoutanost na Nejvyšší Osobnost Božství, nedokážeme se odpoutat od hmotné existence. Śrīmad-Bhāgavatam potvrzuje, že osvobození nelze dosáhnout rozvojem empirické filozofické spekulace. Pouhé přesvědčení, že “nejsem hmota, ale duše, Brahman,” naši inteligenci neočistí. I když impersonalista dospěje k nejvyššímu stupni duchovní realizace, je nucen znovu poklesnout na úroveň hmotné připoutanosti, protože není na úrovni transcendentální láskyplné služby Nejvyššímu Pánu.
Nasloucháním o zábavách Nejvyššího Pána a oslavováním Jeho činností začne oddaný neustále vzpomínat na Jeho krásnou věčnou podobu. Když Pánovi sloužíme, staneme se Jeho přítelem nebo služebníkem a obětujeme Mu vše, co máme, jsme způsobilí ke vstupu do království Boha. Bhagavad-gītā praví: tato māṁ tattvato jñātvā — když vykonáváme čistou oddanou službu, poznáme Osobnost Božství, Nejvyššího Pána, a staneme se tak způsobilými žít v Jeho společnosti na jedné z duchovních planet.