SLOKA 12
sa eṣa sādho caramo bhavānām
āsāditas te mad-anugraho yat
yan māṁ nṛlokān raha utsṛjantaṁ
diṣṭyā dadṛśvān viśadānuvṛttyā
saḥ—to; eṣaḥ—těch; sādho—ó čestný; caramaḥ—konečný; bhavānām—všech tvých inkarnací (jako Vasu); āsāditaḥ—nyní dosáhl; te—tobě; mat—Má; anugrahaḥ—milost; yat—taková, jaká je; yat—protože; mām—Mě; nṛ-lokān—planety podmíněných duší; rahaḥ—v ústraní; utsṛjantam—při opouštění; diṣṭyā—když vidíš; dadṛśvān—to, co jsi viděl; viśada-anuvṛttyā—díky neochvějné oddanosti.
Ó sādhu, tvůj současný život je tvůj poslední a nejdokonalejší, protože v něm jsem ti udělil Svoji nejvyšší přízeň. Nyní můžeš jít do Mého transcendentálního sídla, Vaikuṇṭhy, a opustit tento svět podmíněných živých bytostí. To, že jsi Mě díky svojí čisté a neochvějné oddané službě mohl navštívit na tomto osamělém místě, je pro tebe velkým darem.
Jakmile se někdo plně seznámí s poznáním o Pánovi, jak jen Ho může dokonalá živá bytost v osvobozeném stavu znát, má dovoleno vstoupit do duchovního nebe, kde existují vaikuṇṭhské planety. Pán seděl na osamělém místě a chystal se právě sejít z očí obyvatel tohoto vesmíru, ale Uddhava měl to štěstí, že i tehdy Ho mohl vidět, a získat tak Jeho svolení ke vstupu na Vaikuṇṭhu. Pán je neustále všudypřítomný a Jeho příchod a odchod jsou pouze zážitkem obyvatel určitého vesmíru. Je jako slunce: slunce se nezjevuje na obloze a nemizí z ní; to pouze lidé vidí, že ráno slunce vychází a večer zapadá. Pán pobývá na Vaikuntě a zároveň je všude; jak na Vaikuntě, tak i mimo ni.