SLOKA 17
mantreṣu māṁ vā upahūya yat tvam
akuṇṭhitākhaṇḍa-sadātma-bodhaḥ
pṛccheḥ prabho mugdha ivāpramattas
tan no mano mohayatīva deva
mantreṣu—pro radu; mām—mě; vai—nebo; upahūya—voláním; yat — jakož i; tvam—Ty; akuṇṭhita—bez váhání; akhaṇḍa—nedělitelný; sadā — věčně; ātma—vlastní já; bodhaḥ—inteligentní; pṛccheḥ—tázal se; prabho—ó můj Pane; mugdhaḥ—zmaten; iva—jako kdyby; apramattaḥ—i když nejsi nikdy zmaten; tat—to; naḥ—naši; manaḥ—mysl; mohayati—mate; iva—tak, jak tomu je; deva—ó můj Pane.
Ó můj Pane, jsi věčný, vliv času Tě nikdy nemůže rozdělit a Tvé dokonalé poznání je neomezené. Vystačíš si se svými vlastními radami, ale přesto ses mě ptal na radu, jako kdybys byl zmaten, i když nejsi nikdy zmaten. Toto Tvé jednání je pro mne záhadou.
Uddhava nebyl ve skutečnosti nikdy zmaten, ale říká, že všechny tyto protiklady jsou pro něho záhadou. Celý rozhovor mezi Kṛṣṇou a Uddhavou byl určen ku prospěchu Maitreyi, který seděl poblíž. Pán se s Uddhavou radil, když Jeho město napadl Jarāsandha a ostatní a když vykonával velké oběti, které patřily k Jeho královským povinnostem Pána Dvāraky. Na Pána se nevztahuje minulost, současnost ani budoucnost, protože Ho neomezuje vliv věčného času, a nic před Ním proto není skryté. Vždy si vystačí se Svojí vlastní inteligencí. Je proto velice zvláštní, že volal Uddhavu a žádal ho o radu. Všechny tyto činy Pána se zdají být sporné, ale v Jeho každodenních činnostech neexistuje rozpor. Je lépe je vidět takové, jaké jsou, a nepokoušet se je vysvětlovat.