SLOKA 2
teṣāṁ maireya-doṣeṇa
viṣamīkṛta-cetasām
nimlocati ravāv āsīd
veṇūnām iva mardanam
teṣām—jejich; maireya—opojení; doṣeṇa—chybami; viṣamīkṛta—ztratily rovnováhu; cetasām—těch, jejichž mysli; nimlocati—zapadá; ravau — slunce; āsīt—nastává; veṇūnām—bambusů; iva—jako; mardanam—zničení.
Stejně jako třením bambusů dochází ke zničení celého lesa, tak i oni se zničili při západu slunce, když vzájemným působením jejich omylů v opojení ztratily jejich mysli rovnováhu.
Je-li třeba, aby v lese vznikl požár, vůlí Nejvyššího k tomu dojde třením bambusů. Všichni potomci Yadua byli podobně zničeni vůlí Pána tak, že se zničili sami. Stejně jako není možné, aby požár hluboko v pralese založil nějaký člověk, v celém vesmíru neexistovala moc schopná zničit potomky Yadua, které chránil Pán. Pán však chtěl, aby byli zničeni, a oni se podrobili Jeho vůli, jak naznačuje slovo tad-anujñāta v minulém verši.