SLOKA 15
tad asya kauṣārava śarma-dātur
hareḥ kathām eva kathāsu sāram
uddhṛtya puṣpebhya ivārta-bandho
śivāya naḥ kīrtaya tīrtha-kīrteḥ
tat—a proto; asya—Jeho; kauṣārava—ó Maitreyo; śarma-dātuḥ—toho, který dává požehnání; hareḥ—Pána; kathām—vyprávění; eva—jedině; kathāsu—všech vyprávění; sāram—esence; uddhṛtya—citováním; puṣpebhyaḥ—z květů; iva—jako; ārta-bandho—ó příteli trpících; śivāya—pro dobro; naḥ—nás; kīrtaya—laskavě popiš; tīrtha—pouť; kīrteḥ — slavného.
Ó Maitreyo, příteli trpících, jedině vyprávění o slávě Nejvyššího Pána může prospět lidem na celém světě. Proto laskavě popiš, stejně jako včely sbírají med z květů, esenci všech námětů — náměty o Pánovi.
Existuje mnoho různých námětů vyprávění pro různé lidi ovlivněné různými kvalitami hmotné přírody, ale jejich esencí jsou náměty, které se pojí s Nejvyšším Pánem. Hmotou ovlivněné podmíněné duše však bohužel nechtějí naslouchat o Nejvyšším Pánovi, protože buď v existenci Boha nevěří, nebo věří pouze v Jeho neosobní rys. V obou případech si myslí, že o Bohu není co říci. Jak nevěřící, tak impersonalisté odmítají esenci všech námětů a věnují se různým relativním námětům — buď v podobě smyslového požitku, nebo mentální spekulace. Pro čisté oddané, jako je Vidura, nemají náměty jak světských lidí, tak mentálních spekulantů žádný význam. Vidura proto žádal Maitreyu, aby hovořil pouze o esenci — Kṛṣṇovi — a o ničem jiném.