SLOKA 43
viśvasya janma-sthiti-saṁyamārthe
kṛtāvatārasya padāmbujaṁ te
vrajema sarve śaraṇaṁ yad īśa
smṛtaṁ prayacchaty abhayaṁ sva-puṁsām
viśvasya—vesmíru; janma—stvoření; sthiti—udržování; saṁyama-arthe—také pro zničení; kṛta—přijaté; avatārasya—inkarnací; pada-ambujam—lotosové nohy; te—Tvé; vrajema—přijměme útočiště; sarve—my všichni; śaraṇam—úkryt; yat—to, co; īśa—ó Pane; smṛtam — vzpomínání; prayacchati—udílející; abhayam—odvahu; sva-puṁsām — oddaných.
Ó Pane, přijímáš inkarnace pro stvoření, udržování a zničení vesmírného projevu, a my se proto všichni ukrýváme u Tvých lotosových nohou, které dávají oddaným paměť a odvahu.
Pro stvoření, udržování a zničení vesmírného projevu existují tři inkarnace: Brahmā, Viṣṇu a Maheśvara (Pán Śiva). Jsou vládci tří kvalit hmotné přírody, které zapříčiňují zhmotnění tohoto projevu. Viṣṇu je Pánem kvality dobra, Brahmā je pánem kvality vášně a Maheśvara je pánem kvality nevědomosti. Podle kvalit přírody existují různé druhy oddaných. Oddaní v kvalitě dobra uctívají Pána Viṣṇua, oddaní v kvalitě vášně uctívají Pána Brahmu a oddaní v kvalitě nevědomosti uctívají Pána Śivu. Všechna tato tři božstva jsou inkarnacemi Nejvyššího Pána Kṛṣṇy, neboť On je původní Nejvyšší Osobností Božství. Polobozi vyhledávají přímo lotosové nohy Nejvyššího Pána, a nikoliv Jeho inkarnace. Inkarnace Viṣṇua v hmotném světě ovšem polobozi uctívají přímo. Z různých písem se dozvídáme, jak polobozi přicházejí za Pánem Viṣṇuem k oceánu mléka a přednášejí Mu své stížnosti, když se v řízení vesmírného dění vyskytnou nějaké potíže. I když jsou Brahmā a Śiva inkarnacemi Pána, i oni uctívají Pána Viṣṇua. Počítají se tedy také za polobohy, a nikoliv za Nejvyšší Osobnost Božství. Ti, kteří uctívají Pána Viṣṇua, jsou označováni jako polobozi a ti, kteří tak nečiní, se nazývají asurové neboli “démoni”. Viṣṇu je vždy na straně polobohů, ale Brahmā a Śiva jsou někdy na straně démonů—ne, že by sdíleli jejich zájmy, ale někdy se k nim přidávají, aby nad démony snáze získali vládu.