SLOKA 44
yat sānubandhe ’sati deha-gehe
mamāham ity ūḍha-durāgrahāṇām
puṁsāṁ sudūraṁ vasato ’pi puryāṁ
bhajema tat te bhagavan padābjam
yat—protože; sa-anubandhe—kvůli zapletení; asati—jsou; deha—hrubohmotné tělo; gehe—v domově; mama—moje; aham—já; iti—takto; ūḍha—velký, hluboký; durāgrahāṇām—nežádoucí touhy; puṁsām—lidí; su-dūram—daleko; vasataḥ—dlící; api—přestože; puryām—v těle; bhajema—uctívejme; tat—proto; te—Tvoje; bhagavan—ó Pane; pada-abjam—lotosové nohy.
Ó Pane, lidé zapletení v nežádoucích touhách po dočasném těle a příbuzných a spoutaní myšlenkami na “moje” a “já” nejsou schopni vidět Tvé lotosové nohy, přestože je mají ve svých vlastních tělech. My se však k Tvým lotosovým nohám chceme uchýlit.
Celá védská filozofie života nabádá zbavit se hrubohmotných a jemnohmotných obalů, které jsou příčinou života ve strastiplných podmínkách. Hmotného těla se člověk nemůže zbavit, dokud se neodpoutá od iluzorního pojetí, že vládne hmotné přírodě. Podnět ke snaze vládnout hmotné přírodě dávají pocity “moje” a “já”. “Jsem pánem všeho, co prozkoumám. Vlastním už tolik věcí a budu vlastnit víc a víc. Kdo může být bohatší než já co se týče majetku a vzdělání? Jsem pán a jsem Bůh. Kdo jiný je tu než já?” Všechny tyto myšlenky odrážejí filozofii ahaṁ mama neboli pojetí “Já jsem všechno.” Lidé, kteří jsou vedeni takovým životním pojetím, se nemohou nikdy osvobodit z hmotného otroctví. Ale i ten, kdo je trvale odsouzen ke strádání v hmotné existenci, může být z tohoto otroctví osvobozen jednoduše tím, že se rozhodne naslouchat pouze kṛṣṇa-kathā. V tomto věku Kali je naslouchání kṛṣṇa-kathā nejúčinnějším způsobem, jak se vyprostit z nežádoucích rodinných pout, a získat tak trvalou životní svobodu. Věk Kali je plný hříšných reakcí a lidé čím dál více podléhají jeho vlastnostem, ale pouhým nasloucháním a přednášením kṛṣṇa-kathā má člověk zajištěný návrat k Bohu. Lidé by proto měli být připraveni naslouchat za každou cenu pouze kṛṣṇa-kathā, aby získali úlevu od všeho strádání.