SLOKA 48
tat te vayaṁ loka-sisṛkṣayādya
tvayānusṛṣṭās tribhir ātmabhiḥ sma
sarve viyuktāḥ sva-vihāra-tantraṁ
na śaknumas tat pratihartave te
tat—proto; te—Tvoji; vayam—my všichni; loka—svět; sisṛkṣayā — za účelem stvoření; ādya—ó Původní Pane; tvayā—Tebou; anusṛṣṭāḥ — stvořeni jeden po druhém; tribhiḥ—třemi kvalitami přírody; ātmabhiḥ — svým vlastním; sma—v minulosti; sarve—vše; viyuktāḥ—oddělené; sva-vihāra-tantram—soustava činností pro vlastní potěšení; na—ne; śaknumaḥ—mohli učinit; tat—to; pratihartave—udělit; te—Tvojí.
Ó Pane, Původní Osobo, patříme proto pouze Tobě. I když jsme Tvá stvoření, narodili jsme se jeden po druhém pod vlivem tří kvalit přírody, a z toho důvodu jsou naše činnosti oddělené. Nemohli jsme proto po stvoření jednat mezi sebou sladěně pro Tvoje transcendentální potěšení.
Vesmírné stvoření funguje pod vlivem tří kvalit vnější energie Pána. Různí tvorové jsou rovněž pod tímto vlivem, a proto nemohou jednat navzájem sladěně pro uspokojení Pána. Kvůli těmto rozmanitým činnostem nemůže v hmotném světě existovat soulad. Nejlépe je tedy jednat pro Pána — jen tím může být vytouženého souladu dosaženo.