SLOKA 49
yāvad baliṁ te ’ja harāma kāle
yathā vayaṁ cānnam adāma yatra
yathobhayeṣāṁ ta ime hi lokā
baliṁ haranto ’nnam adanty anūhāḥ
yāvat—jak je možné; balim—obětiny; te—Tvoje; aja—ó Nezrozený; harāma—nabídneme; kāle—ve správnou dobu; yathā—jakož i; vayam — my; ca—také; annam—obilí; adāma—budeme se podílet; yatra—na čemž; yathā—jakož i; ubhayeṣām—pro Tebe i pro nás; te—všechny; ime—tyto; hi—jistě; lokāḥ—živé bytosti; balim—obětiny; harantaḥ — při obětování; annam—obilí; adanti—jedí; anūhāḥ—bez obav.
Ó Nezrozený, pouč nás laskavě o způsobech a prostředcích, jak Ti můžeme obětovat všechno chutné obilí a další plodiny, abychom jak my, tak i všechny ostatní živé bytosti v tomto světě mohli pokojně žít a snadno shromažďovat vše potřebné pro Tebe i pro sebe.
Vyvinuté vědomí začíná v lidské životní podobě a dále se rozvíjí v podobách polobohů žijících na vyšších planetách. Země je umístěná téměř ve středu vesmíru a lidská životní podoba je přechodem mezi životem polobohů a životem démonů. Planetární systémy nad Zemí jsou zvláště určeny pro inteligentnější bytosti zvané polobozi. Nazývají se polobozi, protože i když je jejich životní úroveň mnohem pokročilejší co se týče kultury, požitku, přepychu, krásy, vzdělání a délky života, jsou si vždy plně vědomi Boha. Jsou vždy připraveni sloužit Nejvyššímu Pánovi, protože si dokonale uvědomují skutečnost, že každá živá bytost je Jeho věčně podřízeným služebníkem. Vědí také, že Pán jako jediný může zásobovat všechny živé bytosti všemi životními potřebami. Tuto pravdu potvrzují védské hymny: eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān, tā enam abruvann āyatanaṁ naḥ prajānīhi yasmin pratiṣṭhitā annam adāme atd. Také v Bhagavad-gītě je Pán označen jako bhūta-bhṛt neboli “ten, kdo se stará o všechny živé tvory”.
Polobozi neboli oddaní Pána neuznávají moderní teorii, že hladovění je způsobené vzrůstem počtu obyvatelstva. Jsou si plně vědomi toho, že Pán může živit jakýkoliv počet živých bytostí, pokud ale vědí, jak mají jíst. Chtějí-li jíst jako obyčejná zvířata, která nemají žádné vědomí Boha, pak musí žít v hladu, chudobě a nedostatku, stejně jako divoká zvířata v lese. Divoká zvířata také dostávají od Pána svoji potravu, ale nejsou pokročilá ve vědomí Boha. Stejně tak jsou lidé milostí Pána zaopatřeni obilím, zeleninou, ovocem a mlékem, ale jejich povinností je uvědomit si, že je to Pánova milost. Z vděčnosti za to, že mají co jíst, se mají cítit Pánovi zavázáni a veškerou potravu Mu nejprve musí nabídnout jako oběť a potom přijímat zbytky.
V Bhagavad-gītě (3.13) je potvrzeno, že ten, kdo přijímá zbytky po vykonání oběti, jí skutečnou potravu pro tělo a duši, ale ten, kdo si vaří pro sebe a žádnou oběť nevykonává, pojídá pouze hromady hříchů v podobě potravy. Takové hříšné jedení člověku nikdy nepřinese štěstí a nezbaví ho nouze. Hladomor není způsoben vzrůstem počtu obyvatelstva, jak se domnívají méně inteligentní ekonomové. Kdyby byla lidská společnost vděčná Pánu za všechny Jeho dary pro udržování živých bytostí, žádný nedostatek by ji nikdy nepostihl. Když si však lidé neuvědomují skutečnou cenu těchto darů Pána, samozřejmě je potká nouze. Člověk, který nemá vědomí Boha, může žít po nějaký čas v bohatství díky svým minulým zbožným činům, ale každý, kdo zapomíná na svůj vztah k Pánu, musí s jistotou očekávat, že ho zákon mocné hmotné přírody odsoudí k hladovění. Nikdo neunikne ostražitosti mocné hmotné přírody, dokud nezačne žít s vědomím Boha neboli jako oddaný.