SLOKA 30
mukhato ’vartata brahma
puruṣasya kurūdvaha
yas tūnmukhatvād varṇānāṁ
mukhyo ’bhūd brāhmaṇo guruḥ
mukhataḥ—z úst; avartata—vytvořená; brahma—védská moudrost; puruṣasya—virāṭ-puruṣi, gigantické podoby; kuru-udvaha—ó nejlepší z kuruovské dynastie; yaḥ—kteří jsou; tu—vlivem; unmukhatvāt—mající sklon; varṇānām—tříd společnosti; mukhyaḥ—hlavní; abhūt—stali se; brāhmaṇaḥ—zvaní brāhmaṇové; guruḥ—autorizovaný učitel neboli duchovní mistr.
Ó nejlepší z kuruovské dynastie, z úst gigantické podoby virāṭ se projevila védská moudrost. Lidé, kteří tíhnou k tomuto védskému poznání, se nazývají brāhmaṇové a jsou přirozenými učiteli a duchovními mistry všech vrstev společnosti.
Jak je potvrzeno v Bhagavad-gītě (4.13), čtyři třídy lidské společnosti se vyvinuly ve shodě s částmi těla gigantické podoby. Části těla jsou ústa, paže, pas a nohy. Lidé spojení s ústy se nazývají brāhmaṇové, lidé spojení s pažemi se nazývají kṣatriyové, lidé spojení s pasem se nazývají vaiśyové a lidé spojení s nohama se nazývají śūdrové. Každý je spojen s tělem Nejvyššího v Jeho gigantické podobě viśva-rūpa. Žádnou ze čtyř tříd tedy nelze pokládat za nižší jen proto, že se nachází na určité části těla. U svých těl také neděláme rozdíl mezi rukama a nohama. Každá část těla je důležitá, i když ústa jsou ze všech tělesných částí nejdůležitější. Bez jiných částí těla může člověk dál žít, ale bez úst nemůže. Tato nejdůležitější část těla Pána je tedy označována jako místo pobytu brāhmaṇů, kteří tíhnou k védské moudrosti. Člověk, kterého nepřitahuje védská moudrost, ale světské záležitosti, nemůže být označen jako brāhmaṇa, i když se narodil v bráhmanské rodině nebo když jeho otec byl brāhmaṇa. Mít bráhmanského otce není dostatečnou kvalifikací brāhmaṇy. Jeho hlavní kvalifikací je, že tíhne k védské moudrosti. Vedy jsou umístěny na ústech Pána, a proto každý člověk tíhnoucí k védské moudrosti je také jistě spojen s ústy Pána, a tudíž je brāhmaṇa. Touha po poznání védské moudrosti se neomezuje na žádnou určitou kastu nebo společnost. Člověk z jakékoliv rodiny a z jakékoliv části světa se může začít zajímat o védskou moudrost, a to ho kvalifikuje na skutečného brāhmaṇu.
Skutečný brāhmaṇa je přirozený učitel nebo duchovní mistr. Bez védského poznání se nikdo nemůže stát duchovním mistrem. Dokonalé poznání Ved znamená znát Pána, Osobnost Božství. To je závěr védského poznání, Vedānta. Ten, kdo zůstává na úrovni neosobního Brahmanu a nemá žádné informace o Nejvyšší Osobnosti Božství, se může stát brāhmaṇou, ale nemůže se stát duchovním mistrem. V Padma Purāṇě je řečeno:
ṣaṭ-karma-nipuṇo vipro
mantra-tantra-viśāradaḥ
avaiṣṇavo gurur na syād
vaiṣṇavaḥ śva-paco guruḥ
Impersonalista se může stát kvalifikovaným brāhmaṇou, ale nemůže se stát duchovním mistrem, dokud nepokročí na úroveň vaiṣṇavy neboli oddaného Osobnosti Božství. Pán Caitanya, velká autorita na védskou moudrost v moderním věku, řekl:
kibā vipra, kibā nyāsī, śūdra kene naya
yei kṛṣṇa-tattva-vettā, sei ’guru' haya
Člověk může být brāhmaṇa, śūdra nebo sannyāsī, ale jakmile je dobře seznámený s vědou o Kṛṣṇovi, je způsobilý stát se duchovním mistrem. (Cc.Madhya 8.128) Kvalifikací duchovního mistra tedy není být kvalifikovaný brāhmaṇa, ale dobře znát vědu o Kṛṣṇovi.
Ten, kdo ovládá védskou moudrost, je brāhmaṇa. A jedině brāhmaṇa, který je čistým vaiṣṇavou a který zná všechny jemné odstíny vědy o Kṛṣṇovi, se může stát duchovním mistrem.