SLOKA 34

Jelikož se všechny živé bytosti ve všech částech vesmíru narodily z různých částí těla Nejvyššího Pána v Jeho gigantické podobě, jejich údělem je být věčnými služebníky svrchovaného těla. Všechny části našeho těla, jako jsou ústa, ruce, stehna a nohy, jsou určeny ke službě celku. To je jejich přirozené postavení. Živé bytosti v nižších životních druzích o tomto přirozeném postavení nic nevědí, ale v lidské životní podobě se od nich očekává, že je poznají prostřednictvím systému vareṇ neboli společenských tříd. Jak bylo uvedeno výše, brāhmaṇa je duchovním mistrem všech složek společnosti, a proto je bráhmanská kultura, vrcholící v transcendentální službě Pánu, základním předpokladem pro očištění duše.

Duše má v podmíněném životě dojem, že se může stát pánem vesmíru, avyvrcholením této mylné představy je považovat se za Nejvyššího. Pošetilá podmíněná duše nebere v úvahu, že Nejvyšší nemůže být podmíněn māyou neboli iluzí. Jaká by byla svrchovanost Nejvyššího, kdyby mohl být podmíněn iluzí? V tom případě by Nejvyšší byla māyā, iluze. Jelikož jsou živé bytosti podmíněné, nemohou být nejvyšší. Skutečné postavení podmíněných duší vysvětluje tento verš — všechny podmíněné duše jsou znečištěné stykem s hmotnou energií ve třech kvalitách přírody. Je proto nezbytné, aby se očistily pod vedením pravého duchovního mistra, který je nejen brāhmaṇou podle svých kvalifikací, ale také vaiṣṇavou. Zde je uveden jediný možný způsob očisty — uctívání Pána autorizovanou metodou, tzn. pod vedením pravého duchovního mistra. To je přirozený způsob očištění a žádná jiná metoda se nedoporučuje jako pravá. Ostatní očistné metody mohou člověku pomoci dospět do tohoto životního stádia, ale nikdo nedosáhne skutečné dokonalosti, aniž by dospěl k tomuto bodu. Bhagavad-gītā (7.19) tuto pravdu potvrzuje následovně: