SLOKA 37
ekānta-lābhaṁ vacaso nu puṁsāṁ
suśloka-mauler guṇa-vādam āhuḥ
śruteś ca vidvadbhir upākṛtāyāṁ
kathā-sudhāyām upasamprayogam
eka-anta—jeden, který nemá k sobě rovného; lābham—zisk; vacasaḥ — rozhovory; nu puṁsām—po Nejvyšší Osobě; suśloka—zbožné; mauleḥ—činnosti; guṇa-vādam—oslavování; āhuḥ—je řečeno; śruteḥ—ucha; ca—taktéž; vidvadbhiḥ—učenými; upākṛtāyām—uspořádané; kathā-sudhāyām—v nektaru tohoto transcendentálního poselství; upasamprayogam—slouží skutečnému cíli, jsoucí blíže k.
Nejvyšším úspěchem lidstva je zapojit se do rozhovorů o činnostech a slávě Zbožného Konatele. Tyto činnosti jsou v písmech velkých učených mudrců tak krásně uspořádané, že stačí, aby bylo ucho blízko nich, a naplní se jeho skutečné poslání.
Impersonalisté se velice obávají naslouchat o činnostech Pána, protože si myslí, že štěstí získané dosažením transcendentálního postavení v Brahmanu je konečným cílem života a že činnosti každého, včetně Osobnosti Božství, jsou světské. Štěstí naznačené v tomto verši je však jiné, protože se vztahuje k činnostem Nejvyšší Osobnosti s transcendentálními vlastnostmi. Slovo guṇa-vādam je významné, protože vlastnosti, činnosti a zábavy Pána jsou námětem rozhovorů oddaných. Ṛṣi, jako byl Maitreya, se jistě nezajímá o žádné rozhovory týkající se světských vlastností, ale říká, že nejdokonalejším stádiem transcendentální realizace je hovořit o Pánových činnostech. Śrīla Jīva Gosvāmī proto prohlašuje, že náměty týkající se transcendentálních činností Pána dalece přesahují transcendentální realizaci štěstí kaivalya. Velcí mudrci tyto transcendentální činnosti Pána uspořádali v písmech takovým způsobem, že pouhým poslechem těchto vyprávění člověk dosáhne dokonalé seberealizace a naplní se také pravé poslání uší a jazyka. Śrīmad-Bhāgavatam je jedním z těchto velkých písem a pouhé naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu a přednášení jeho obsahu člověka dovede do nejdokonalejšího stavu života.