SLOKA 13
yadendriyoparāmo ’tha
draṣṭrātmani pare harau
vilīyante tadā kleśāḥ
saṁsuptasyeva kṛtsnaśaḥ
yadā—když; indriya—smysly; uparāmaḥ—nasyceny; atha—takto; draṣṭṛ-ātmani—pozorovateli, Nadduši; pare—v Transcendenci; harau — Nejvyšší Osobnosti Božství; vilīyante—splývají s; tadā—tehdy; kleśāḥ — utrpení; saṁsuptasya—ten, který tvrdě spal; iva—jako; kṛtsnaśaḥ—zcela.
Když jsou smysly spokojené v pozorovateli-Nadduši, Osobnosti Božství, a splynou s Ním, všechna utrpení končí jako po tvrdém spánku.
Výše popsané chvění živé bytosti je způsobené smysly. Jelikož je celá hmotná existence určena pro smyslový požitek, smysly jsou prostředkem pro hmotné činnosti a způsobují chvění stálé duše. Je tedy nutné je odpoutat od všech hmotných činností. Podle impersonalistů smysly zastaví svoji činnost, když duše splyne s Nadduší, Brahmanem. Oddaní ovšem nebrání hmotným smyslům v jednání, ale zaměstnávají své transcendentální smysly ve službě Transcendci, Nejvyšší Osobnosti Božství. V obou případech je nutné ukončit prostřednictvím rozvoje poznání činnosti smyslů na hmotném poli, a je-li to možné, zaměstnat smysly ve službě Pánu. Smysly jsou svojí povahou transcendentální, ale jejich činnosti se znečistily ve styku s hmotou. Nemůžeme bránit smyslům v jakémkoliv jednání, jak doporučují impersonalisté, ale musíme je léčit z jejich hmotné nemoci. V Bhagavad-gītě (2.59) je řečeno, že člověk může ukončit všechny hmotné činnosti pouze tehdy, když je uspokojen nějakou lepší činností. Vědomí je svojí povahou činné a v činnosti mu není možné zabránit. Nestačí, když budeme zlobivému dítěti uměle bránit v činnosti. Musíme mu dát nějaké lepší zaměstnání a dítě automaticky přestane zlobit. Stejně tak lze nevhodné činnosti smyslů ukončit jedině lepším zaměstnáním, které má vztah k Nejvyšší Osobnosti Božství. Oči se mohou dívat na nádhernou podobu Pána, jazyk může ochutnávat prasādam neboli zbytky pokrmu obětovaného Pánovi, uši mohou naslouchat o Jeho slávě, ruce mohou čistit Pánův chrám, nohy sloužit k návštěvám Jeho chrámů — a když jsou všechny smysly takto zaměstnány v rozmanitých transcendentálních činnostech, jedině tehdy mohou být transcendentální smysly nasyceny a věčně osvobozeny od hmotného zaměstnání. Pán jako Nadduše pobývající v srdci každého a jako Nejvyšší Osobnost Božství v transcendentálním světě daleko za hranicemi hmotného stvoření pozoruje všechny naše činnosti. Naše činnosti musí být natolik transcendentální, aby na nás Pán milostivě se zalíbením pohlédl a zapojil nás do Své transcendentální služby. Jedině pak mohou být smysly zcela uspokojeny a přestanou být obtěžovány hmotnou přitažlivostí.