SLOKA 19
yat-sevayā bhagavataḥ
kūṭa-sthasya madhu-dviṣaḥ
rati-rāso bhavet tīvraḥ
pādayor vyasanārdanaḥ
yat—jemuž; sevayā—sloužením; bhagavataḥ—Osobnosti Božství; kūṭa-sthasya—neměnného; madhu-dviṣaḥ—nepřítel asury Madhua; rati-rāsaḥ—připoutanost v různých vztazích; bhavet—vyvíjí se; tīvraḥ—vysoce extatická; pādayoḥ—nohou; vyasana—neštěstí; ardanaḥ—ničící.
Sloužení nohám duchovního mistra člověku umožní vyvinout transcendentální extázi ve službě Osobnosti Božství, neměnnému nepříteli démona Madhua, která znamená konec všech hmotných neštěstí.
Společnost pravého duchovního mistra, jakým je mudrc Maitreya, může člověku poskytnout rozhodující pomoc při dosahování transcendentální připoutanosti k přímé službě Pánovi. Pán je nepřítelem démona Madhua, což také znamená, že je nepřítelem utrpení Svého čistého oddaného. Slovo rati-rāsaḥ je v tomto verši významné. Pánovi je možné sloužit v různých transcendentálních vztazích neboli náladách: neutrální, aktivní, přátelské, rodičovské a snoubenecké. Živá bytost v osvobozeném postavení transcendentálního služebníka Pána je přitahována jednou z výše uvedených nálad. Jakmile se člověk začne věnovat transcendentální láskyplné službě Pánu, automaticky skončí jeho služebnická připoutanost k hmotnému světu. To je popsáno v Bhagavad-gītě (2.59): rasa-varjaṁ raso 'py asya paraṁ dṛṣṭvā nivartate.